News

Pohodička na Besedě u bigbítu

Vzpomínkové putování prstem po mapě a hlavou ve vzpomínkách pokračuje. Dnes jsme totiž dostali parádní fotky z ještě parádnějšího festivalu Beseda u bigbítu. Jak už název mecheche napovídá, na rap tu zrovna stavěný / zvyklý / zvědavý nebývají. O to větší výzva tenhle skok do neznáma pro Prago Union byl. I když do neznáma. Mrakofka už tu hrál se svou jinou kapelou loni a s projektem Soliloqui tu nakonec hrál i letos. Reference jsem měli jen ty nejlepší a i když jsme nevěděli, co vlastně čekat, dost jsme se na to neznámo těšili.
V pátek 3.8. byla D1 zasvěcena partě AC/DC – rozuměj „highway to hell“, ale protože náš lobotomní sbor potřebuje extra rezervy, dorážíme s vlčákem až mezi lopatkama, spařený jak vrata od chlíva, ale včas. Na rozdíl od basáka Soliloqui. Každopádně jestli nás něco pohltilo, jakmile jsme zaparkovali žihadlo v areálu Topolového hájku kousek od Hodonína, byla to naprostá pohoda… K čertu s klišé, to byl pocit jako byste vstoupili do oázy. Klid a dobrá nálada prostupoval všemi a vším. Obklopeni holkama v batykovaných tričkách a klukama s všemožnými pokrývkami hlavy, vyjma kšiltovek, nám ale je lépe, než kdekoliv jinde. Pobaví nás živočišná bezprostřednost a drajv ukrajinské dvojky Zapaska. Čučíme, jak Mrak zpívá se svou druhou kapelou Soliloqui a už jdem na věc.
Mravenčení příjemného stresu „jak to dneska dopadne“ opadá s prvními tóny a nahrazuje ho mravenčení husí kůže, když je jasné, že to dopadá dobře. Festival Beseda u bigbítu má v podtitulu slogan „Kultura z jiného světa“. Na letošním jubilejním dvacátém ročníku jsme takovým ufem mohli být klidně my. Místo křeče pudového bránění se tomuhle ufu nás ale Beseda u bigbítu vítala s otevřenou náručí a potleskem ve stoje i v sedě.
Byla to zkrátka pohodička a nikdo se za to nemusí stydět. Děujeme moc Kač za tu odvahu nabookovat starý hiphopový hovada na tenhle parádní festival, děkujeme za skvělý servis i parádní fotky alá Jakub Hemala a výborné publikum a doufáme, že se ještě někdy uvidíme.