News

Kabáti, Majkl Penk i Prago Union v Sépii

Sobota 29.9., Týniště nad Orlicí, klub Sépie. Nikdy jsme tu nebyli, co čekat, navíc v den, kdy v okolí hrajou Super Crooo, Taf a Jay, hej hej hej a Strapo se Spinhandzem? To smrdí. A spíš než člověčinou pořádným průserem.
Místo toho tu máme takřka vyrovnaný rekord v předprodeji. Když přijíždíme na místo, je klub solidně zaplněn a světe div se – všichni se tomu diví. Dík za důvěru, kluci :) Stejně je to tu zvláštní. Obvykle domorodci nemají kluby rádi a jak můžou, volají fízly. Rušení nočního klidu. Rušení denního klidu. Jakékoliv rušení. Nejlépe rušení klubu. Osvícení lidé města Týniště přišli s Šalamounským řešením. Snad aby to ruce a nohy zákona neměli daleko, sídlí ve stejné budově jako klub. A problémy žádné. Venku divný ticho. Berem za kliku a jsme v jiném světě, jak kdybysme vstoupili do klubu v televizi. Místní předkapela jede rapový moudra, volný styly. Naše pokapela okupuje backstage komůrku a mění svoje moudra s dvojkou JSM a Dubas. Pobyt nám zpříjemňují srdeční místňáci, nejsilnější je dvojka otec a syn. Nalákat tátu na Prago Union s tím, že tam hrajou Kabáti, tomu říkám finta večera. Otcův s důsledně opileckou periodou opakovaný dotaz na slavnou partu z Ostravy a příběh o příbuzenském vztahu s Michaelem Penkem je zase story večera.
Kato s Marem se mezitím rozehrajou ve fotbálku, Maro i za gramci a dobrovolník z řad publika trénuje na Velkou Pardubickou v duchu „hoď srdce za překážku a skoč po hlavě za ním“ se vrhá s pocitem Železníka střemhlav vpřed. Není sice Mojžíšski, ale lidi se rozestupují velmi poctivě i tak a nadšenec políbil podlahu lokálu s opravdu vášnivým mlasknutím.
Koncik báječná klasika, kterou publikum poctivě povzbuzuje a víc jako hodinka rapu v podání Prago Union uteče i těm, co nikdy nemrkají.
Ještě nejmíň deset partií ve fotbálku. Nakoupit ve 3 ráno hrany v hladovém okně od místní hrany – týpka, co jestli má v místní posilovně konkurenci, musel se sem přestěhovat Árný. Pak ještě vložka z místního folkloru, kdy strýc, co na kole jede slalom na úplně rovném chodníku bez jediné překážky, co se rozšafně zdraví s naší korbou od hranolek: „Zdar, jedu ještě…“, „Co? Kam jedeš?“ „Za děvkama!“ a vrhnul se do náručí tmy i se svým bicyklem. Užij a pošli fotky. A my můžem vesele vyrazit na cestu zpět.
Dík Jirkovi za pozvání, dík dvojce JSM a Dubas za pokec, díky Týniště massiv za podporu a díky Kučisovi za fotky. U ÍÍÍ.