News

Duna v Brně (Fléda, Brno, 20.6.2013)

Ne, to není překlep. Ve čtvrtek 20. Června nebyla v Brně nuda. Bylo tam vedro. Říkejme tomu výheň. Vedro jak v pekle. Vedro jak v prdeli. Říkejte tomu, jak chcete, každopádně vedro naprosto nesnesitelný. Jestli tohle nebylo počasí, při kterým sepsal Frank Herbert svůj master piece, muselo mu být vážně velmi podobný.
Zkuste si schválně někdy jet D1 pěkně od Nuseláku do Brníčka v Žihadle, kde jede klimoška jen vepředu a důchodci za životní jistoty halekají a hůlkami mávají, že okýnka je potřeba otevřít na plný koule sotva se do tý pojízdný trouby naložíte. Jedete 200 kiláků, máte mraženou nohu, protože vepředu pan Klíma jede, máte totálně vyhučenou palici, protože otevřené okénko ve 130 km/h zpívá celkem naléhavou a velmi tklivou píseň a do toho smaží slunce tak, že můžete dělat na kapotě volský voka klidně za jízdy.
Kolik byste v tomhle rozpoložení čekali lidí na brněnském křtu Vážné hudby? Jindy optimistický Radimo zlomeně hořekuje „Tam nebude prostě nikdo, tak to je. Maximálně 150 lidí, víc tomu nedávám.“ Že se zbytek party o svoje tipy raději ani nedělí, to snad netřeba ani říkat. Nálada na bodu varu. Přímo bojovná. Bojovná tak, že Maro s Katem se s ní raději perou sami ve vlaku v naivní naději na klimatizovaný vagon 1.třídy.
Když dorazíme na plac, je to fajnový. Slabší jedinci rovnou odpadají a řítí se na sofa v backstagi, třesouc se jak drahý pes. Zbytek stojí frontu u lednice v šatně, kde vyrovnávají teplotní deficit. Bez prdele.
Čas zase jednou na nikoho nečekal, ale Brno si počkalo na svůj čas. Ani tentokrát nás v tom Brno nenechalo. A zase se můžem radovat, že se lidi sešli, do rytmu se zhoupli a nikam nešli. Naše velbloudí karavana se s nepřízní podmínek i osudu popasovala se ctí. V Radimově mocném plnofousu by si sice toho času libovala klidně i želva vodní. Gury se zdál, že tvar lidského těla drží jen díky triku a kšiltovce, jinak by se byl býval odpařil a zmizel spolu s panem Mráčkem někde na mráčku a Mejrou doplňoval tekutiny tak vehementním koukáním do lahve s Jamesonem, že byl zase silně pod mráček. Watcha se „jen“ důstojně potil a vlahý Kato za toho vlahého čtvrtečního večera vypadal jak vyvolávač deště, model indoor. Když vám k tomu ale příjemně zaplněná Fléda řve v ústrety texty všech pecek a ty z nového brusu umí snad líp, než jejich vážený autor, jde to všechno líp.
Brno hard core má pokřtěno. Byl to zase jednou poctivej nátěr, vidíme se 7.11. na Melodce. Díky Ondrovi s Alanem za pozvání a servis, díky Vojtovi Hanákovi za skvělý fotky a hlavně: díky vám všem, co jste v tomhle vážně těžce šíleným teplotním rozmaru dorazili bez ohledu na hrozící minimálně kikiris. To se zuby cení.