News

Tenkrát poprvé (Hradecký Majáles, 25.4.)

Jedeme do Hradce. Kolosální Madžáles trojboj série Hradec / Praha / Brno, která se změnila ve vlastně největší hudební fesťáky, co naše rodnou hrouda nabízí, je zde. Podpovrchové napětí symbolizuje dopravní potyčka hned na startu. Jsme ve při. Naproti stojí figura s dálniční známkou z roku 2013, řídící se pravidlem „Merkedes má vždy přednost“. Silou mulena se nás snaží přesvědčit, že couvání 3 metry je mnohem horší, než couvání 40 metrů s plně naloženou dodávkou. Kouzelné slovíčko „prosím“ a je vyřešeno. Žihadlem otřásá dálnice, atmosféra se tetelí napětím a trémou a aby snad pnutí nepolevovalo, zkusíme disciplínu „jízda na výpary“. „Tohle byla ta poslední benzínka?“ „Jo.“ „Až do Hradce?“ „Jo.“ „Určitě?“ „Jo, proč?“ „Protože Hradec je ještě 50 a tobě to píše dojezd 45.“ „Aha.“ No, dobře to dopadlo. Hozenou rukavici fosilní výzvy jsme zvedli like it ain’t no thang a na benzince doplnili šťávu i do kapelníkova in earu a hurá na louku.
No. Jak to říct? Nápad udělat fesťák na louce je prostě skvělej. Vždycky minimálně do chvíle, kdy všechno, počínaje počasím vychází. Mrknem na jistotu PSH. Sledujem mladickou divočinu Mydy Rabycad na stagi i za ní. A počasí vycházet přestává. Asi hodinu poté, co jsme došli. Skvělý. Přeháňka, tak co, nejsme z cukru. Když ale do jemné intímo atmošky a křehkého projevu Madame Pepper začne vedle deště brutálně bušit ještě radikální Svahilština skupiny Skyline z vedlejší stage, začíná být jasné, že soudruzi z Majálesu udělali někde chybu. A což o to, chyba se stane, horší je, když vám je ta chyba úplně ale úplně u prdele.
Nenaděláš nic. Novej Red Bull Tour Bus je každopádně liga. Nejen ten dizik, kulatý světla, kulatý střešní okýnka a oko zvlhlé náletem sentimentálních vzpomínek. Ale stage o metr hlubší, než dřív, to je ten hlavní rozdíl v komfortu. Vec a Škrupo jsou první, kdo si můžou s Champion Soundem za zády na Tour Busu klidně tančit a nemusí to nutně být na pětníku. Když dávají „Zakázané uvolnenie“ lid Majálesový skáče a na „Turistu“ už je k vidění poměrně seriózní mosh pit.
V pauze si užíváme pohostinnosti emerického karavánu, plníme si břicha i baťůžky vybranými pochoutkami a čekáme. Katokomba nezklamal. Doráží jako vždy. Je to napínavý, ale nakonec stejný: na čas a na kole. Prago je klasika jak UHO, takže bez ohledu na to, že je RB Tour Bus lehce odříznut od areálu, během konciku Prago Pyčo se přidělená louka plní, jak se sluší a patří. Ty rachejtle během našeho konciku asi nebyly kvůli nám, ale stejně: hoši, děkujem a střelmistra pozdravujem.
A že i v roce 2014 je TV stále nejmocnější čarodějka se přesvědčujeme, když se blíží koncik Majka Spirita. Plno má už během hodinové zvukovky a když přijde již přemocnělému crowdu sdělit, že má to, co si nemůžeš koupit, praskalo by to tu ve švech, kdyby to nějaké švy mělo.
Jak to šlapalo během koncíku Prago Onyon můžeš mrknout na fotkách alá @Pernikphoto. A těšit se můžeš i na další zastávky Madžálesu – Středa 30.4. Praha – Letňany a Středa 7.5. Brno – Výstaviště. Krom většího štěstí na počasí nás prý čeká i lepší rozestavění stagí, co se nebudou mezi sebou tlouct. Hurá.
Díky Michalovi s Jediem za pozvání, Evě za super servis pro Rumunen a Patrikovi, Zbyňkovi, Petrovi a zbytku party za bezchybnou produkci / zvuk.