News
Přelet 2013, část 1 a 3 (Pražský Majáles, Stromovka – Red Bull Tour Bus, 30.4.)
8:30 „V kolik jsi říkal, že to máš dneska vstávat?“ Teď, kurva. Život nestojí za nic, když se musí brzo vstávat a žije se jak Jaroslav Foglar – v poklusu.
Koupelna. V kuchyni místo snídaně stihnu aspoň zamávat a už nakopávám Vzducholoď a letím pro dvojku Rejdymou, Pernik. Je po desátý, hladinu cukru doplňujeme v obdivuhodně zásobené večerce u zkušebny. Doráží Watcha i Mrakofka, naložíme, vyrážíme. Zbytek má být za 30 minut ve Stromovce.
„Ty krávo!“ Těžko se vzmůžem na něco jinýho, když s padlejma bradama zíráme na soundsystem Funktion One, co tu postavili chlapíci od Vice Audio. To vypadá jak spící Sentinel Prime z Transformers. Jako UFO. Jako kulisa z Hvězdnejch Válek… Jak že se jmenuje místní šéf? Jedi. Jo, tak to vlastně sedí. Ono „vypadá“, to je jedna věc. Ale ono to hlavně hraje! To tlačí jak buldozer. Přední brázdy asi dneska budou mít lehce naklepaný bůček a natržený jatýrko, až tu partičky na Red Bull Tour Busu vezmou za buben, to zase jo.
Ještě není 12 a už jsme tu takřka komplet a můžeme jakožto první akt místního Madžáles mecheche začít s luxusem dlouhé stavby a zvukovky šplhat na střechu. Rozjezd je pomalejší, drátování náměsíčnější, jak se vše teprve dostává do provozních obrátek. Čas letí a najednou už bychom měli hrát, ale furt nejsme ready. Před branami nečeká nepřítel, ale tisíce přátel. Je 13:05 když Bobski prvně udeří navostro a můžem, Prago Pyčo.
Lidi se chytají okamžitě. Festivalový set nemá prostor na prostoje ani vatovou výplň, jede se na dřeň a publikum to cení. Odpoledne začalo sotva před hodinou, ale to náladě vůbec nic neubírá. Lidi si jedou to svý, kapela si jede to svý. Všichni si jedou to samý tmavý. Je to paráda. Je těsně před druhou, dostáváme signál „padla“ a padáme. Dolu z Red Bull Tour Busu, do Vzducholodě a směrem na Čarodějáles. Dnešní trojboj začal fajn, jen aby tak taky pokračoval…
…Čarodějáles necháme za zadníma dveřma Vzducholodi. Ve spěchu polykáme překvapení Čarodějálesového šéfkuchaře a pak už polykáme jen dalších 200 kiláků na trati k domovu. Klika se nás drží jako hovno košile. Žádná dopravní komplikace se nekoná a dnešní kompilace 3 konciků bude nejspíš za chvilku komplet. Cestou volá Mário, parta už je na místě, teď už se snad nepodělá nic.
Před desátou jsme zpátky ve Stromovce. Tma, lehce prší. Že by ale atmoška byla nějaká ponurá? Že by se scenérie ponořila do horrorových kulis anglických blat? Do lehkýho bláta možná, ale jinak jsou lidi ve varu a zatímco na hlavní scéně spisovná čeština Richarda Krajča pomalu končí pyrotechnické vystoupení kapely Kryštof, hordy lidu se hrnou před Red Bull Tour Bus, aby jukli na kombo Majk Spirit + Champion Sound livě band. Dráteníkům se bohužel nepovedlo nažhavit na provozní teplotu ani při poslední kapele večera. A krom vzduchu při té vysoké procentuelní vlhkosti začínaj lehoulince téct i nervy. Nicméně, dobrá věc se daří, nový človek Majk Spirit přichází na střechu Red Bull Tour Busu a obří publikum mu zobe z ruky od první pecky. Nedá se říct, že od první do poslední, je znát, že zdrojem muziky číslo jedna je dnes youtube, ale jakmile dá něco známějšího, letí ruce nahoru jako by ukazovali meteorický roj nebo „Hviezdy“. Připojí se i Cigo, aby bylo jasné, že H16 je ta „Legendárna“ krů a Grimaso na výletě si stranou jen tak dabuje do rytmu, bez potřeby luskat prsty ve světle ramp a křepčit u toho jak Puff Daddy.
Kvůli skluzu na začátku se bohužel nedostane na pecku „Hip Hop“, ale i tak je halas mocný a všichni se můžu spokojeně rozejít domů. My ze střechy autobusu můžeme ještě na chvilku využít pohostinnosti RBusu, probrat rapový moudra, volný styly. Ale pak se i my odebíráme na topolskiho a pak rovnou do věčných lovišť. Uteklo to sice rychle, ale trojáček je teda zápřah jak hovado, nou daut.
Díky Michalovi za pozvání, díky Jediovi za Red Bull Tour Bus, díky Evě za vzorovou pohostinost, díky Vice Audio za mocný soundsystem, díky Patrikovi za všechno a díky samozřejmě všem těm, co pod Red Bull Tour Busem dělali tu skvělou atmošku bez ohledu na hodinu nebo počasí. Vidíme se možná zase za rok.
A tady pár fotek alá Lukyn:
