News

Zpátky na Zach (Plzeň, Zach’s Pub, 29.8.’13)

Je to takovej přirozenej koloběh a díky bohu, že se pořád točí. Stejně jako se za oknem střídaj roční období, střídaj se za oknem Žihadla koncertní sezóny. Je sice ještě poslední prázdninový víkend. Podle kalendáře ještě léto. Ale doba veder, fesťáků, bikin, orosených čel a chvil, kdy vám vlastní ego skáče po hlavě a dupe víc, než ty tisícovky lidí po pódiem… Ta doba se zase jednou loučí. Vracíme se do klubů. Vracíme se z mráčků na zem. Vracíme se do Zacha.
Není na tom nic smutnýho. Vůbec. Je to návrat na místo bohatýrského činu. Návrat na prkna, co dobře známe, ale stejně nás dokážou pokaždý znovu dostat. Čtvrtek 29. Srpna je divnej klid. Poprvé nám tu neprší a snad se ani nechystá. Klid před bouří? Že by? Ospalá nálada konce prázdnin se líně protahuje. Čas na nově vymalovaném dvoře u Zacha sice příjemně stojí, ale „Přijde dneska někdo? Co myslíš?“ To je ta otázka, která trápí mě. Upřímně říkám: „Myslím, že ne.“
Jinak všechno při starým. Jen nový číšník neví, kde jsou starý prakťáky. Přitom pod pódiem schovaný místní kousky, co dělal mistr nášlapných pastí na medvědy a jinou havěť, patří minimálně do technického muzea. Messier Tomesh zpívá. Ou je e. Už nám chybí jenom Lomítko a pak rovnou Chocholouška.
Stavidla času ale nakonec nápor nevydržela. Máme nazvučeno, vychutnáme si místní kulinářský festival pálení. Vynikající, jen na našince možná zbytečně moc pálení. Tolik, že možná bude pálit dvakrát. Gury svojí flákotu pro chlapa ani nestihne, rozdáme si kontrolních 5 a jde se na prkna. Zach už duní údery kopyt asi dvěstěpadesáti hlavého stáda, co si žádá své písničky.
Kato prvně otevře pusu, vydá hlásku (a pak hned hlášku). Žampyjon Saunt hrábne do strun, či klapek a kopne do bedny či bubnu a vydá tón. A je to venku. Euforická úleva přichází okamžitě. Tady v Plzni mezi domy sebou mlátí dobrá nálada od stěny ke stěně. Massive hučí do noci a vůbec nediskriminuje – ať je pecka zánovní nebo obstarožní, mechem obrůstající. Hučí ještě když po hodině a půl veselice musí končit.
Protože je potřeba, Kato pouští ještě pár pecek z gramců a je sám v zóně natolik, že si ani nevšimne, jak kolem proběhla policejní hodina a zvuk už se line jen z jeho odposlechu. Jó, v Plzni u Zacha to zase jednou stálo za hodně velkej mejdan.
Díky Karlovi za další pozvání a zápaďáckou pohostinnost. Díky Markovi za supr zvuk. Díky za fotky alá Hajlí – PártyPlzeň.cz (origo fotoreport ZDE:). A díky všem, co nás dorazili podpořit. Vypadalo to, že vás to bavilo minimálně stejně jako nás. Nezbývá, než doufat, že do roka a do dne, sejdeme se u Zacha zas.