News

4M – Míra, Malda, Merkur a Mašinka Tomáš (Prostějov, Apollo 13, 8.11.2013)

Do víru návratu do starých známých koutů nás po čtvrtku vcucává i pátek. Prostějov, Apollo 13, legendary to místo s vrtulema na pódiu.
Dorážíme na plac akorát včas. Míra se zrovna na stagi pere s chobotnicí z kabelů a potřebuje píchnout. Za chvíli doráží i Malda. Nešťastník DJ Maro při srážce s nefér Vesmírem kdesi potratil svůj stojánek na počítač. Odsouzen na milost situace a pomoc bližních už ho netrpělivě vyhlíží. O drahokamu domácího kutilství ale neví, nepamatuje se na ten poklad. „Máš prosímtě te zázrak z Merkura? Jestli ne, tak opouštíme kvadrant a nehrajem.“ křičí mu lepší pamětí vybavený Radimo v ústrety. „Ale jasně, že mám.“ odvětí Malda a triumfálně ukazuje nesložitelný stojánek ze stavebnice Merkur, co třímá v ruce jak pohár konstruktérů Formule 1.
Radost má i náš mistr zvuku Tomáš. Převelikou. Ostatně jako vždy, když někdo začne sebevědomě šermovat pájkou jak mexikánský vato pistolero s přesvědčením „dejte mi kalafunu a rozchodím cokoliv“. Tomáš se jen beze slova či hnutí brvou začne křižovat. Pro lid jeho víry je to prý znamení blížícího se neštěstí.
Pravda je, že zvuk dělá všechno možný, jen ne to, co se po něm chce. Vydává všemožné zvuky ze zvířecí i jiných říší. Po třech a půl hodinách zaklínačské práce je ale facha hotova. Oněmělý Tomáš se s nepřítomným pohledem rozvalí do zákulisního otomanu s výrazem „to nejhorší mám pro dnes za sebou, hurá“. Neříkej dvakrát. Natož třikrát. To ještě netuší, že kdosi zvrtal jeho objednávku pizzy. Nééé. Nadávky ve všemožných jazycích. Dokonce několik vlastních vynálezů v oboru si mohl nechat patentovat. Ale místo toho s vyrovnaností jogína jen důstojně upouští ušima páru jak Mašinka Tomáš. Těžko říct, jestli to nebylo znamení rezignace spíš než vyrovnanosti. Ale aparát je ready dělat rap, a to je hlavní.
Adamski nás lehce napíná, ale chvíli po plánované poslední chvíli doráží vlakem i s bicyklem. Bazének Apolla už je příjemně plný, pojďme na to. Jestli nám včera massive v Brně ukázal Emma Destinová lejno a kdyby vypadl aparát, řval by bez změny volume texty sám, massive v Prostějově decibely lásky do éteru rozhodně neplýtvá. Když dohraje pecka „Některé otázky už si prostě nekladu“ je prostě sprostý ticho. Vteřinu. Pak dvě. Po deseti začíná bejt jasný, že to je jako to vono a kapela radši nahodí další kus.
Přes tuhle kritickou mělčinu se ale přebrodí s bravurou hodnou vorařů i varařů, jako by nic. A dál už zase jako by něco. Lid prostějovský se chytá a chytá a chytá, až na konec hoří úplně celej, celičkej.
Večer ale ještě nekončí. DJ Maro a DJ on, ale hlavně nás ještě čeká pokapela The High Corporation. Z ní se klube veliká lekce. Překvapí nás všechny. Nadchnou většinu. Někteří by je rádi jako předkapelu i jinde. Jiní dostávají depresi, že nám nakopali prdele. Muzikantsky to mají namáklý úctyhodně a jestli o sobě stihnou dát dříve vědět, než se rozpadnout, jak to občas nadějné mladé a neklidné kapely potkává, ještě o nich určitě uslyšíte. Rap to není. Nikdo tam nerapuje. Ale hiphopu blízká muzika to je, stejně jako třeba indie.
Konec mejdanu. Hurá a sláva. Jdem na ubykaci jak na trestnou výpravu pěkně v hromadě. Doutná v nás chuť na ztropení výtržnosti. Na cimře probíráme svá dojmů plná nitra a chudáka Tomáše tím pádem ze spaní. Někdy je prostě den blbej jak název vesnice z reklamy před klubem – Doloplazy u Nezamyslic. POW!
Díky Mírovi za pozvání a nezdolnej optimismus v oboru vlastnictví hudebního klubu. Maldovi za groove a pájka boogie. Jeho stojánku z Merkura, že je tak ikonickej a Marovi vytrhl trn z prdele. The High Corporation za lekci. A Prostějovským fans za to, že jsou fans.
A dost keců a sleduj foto alá @Pernikphoto.
UUU ÍÍÍÍ.