Komu patří festivalová sezóna?
Marek Dvořáček z iDnes.cz zachytil jubilejní desátý ročník Colours Of Ostrava na dvaceti atmosférických čébé fotkách. Na jedné z nich jsou i Prago Union Livě Band a popisek zní takto: „PRAGO UNION – Jestli někomu domácímu doslova patří letošní festivalová sezóna, je to raper Kato. Colours byly dalším zářezem na jeho pažbě.“ To je možná až moc, každopádně díky. Všech dvacet fotek najdete ZDE.
Colours Of Ostrava!!! Pyčo
Další meta sakra dlouhý šňůry Prago Union Livě Bandu se jmenovala Colours Of Ostrava. Hrát na tomhle multi kulti fesťáku je věc sama o sobě. Hrát na fesťáku, ověnčeným všemožnejma superlativama, aurou „něčeho speciálního“ a obtěžkaným všemožnejma cenama „festivalu roku“ jak šampion těžký váhy, je prostě těžký. To se zkrátka nepoštěstí každej vejkend. Hrát navíc na jubilejním desátém ročníku, to už je extra třešnička.
Naše ostravská odysea ale začla docela jinak než za zvuku fanfár s okolo krku přehozeným věncem minimálně buřtovým. Pokud chcete znát světový rekord v uražení trasy akreditace-stage. Trasy, která je vzdušnou čarou cca 120… možná 200 metrů, ať nežeru. Tak vězte, že 200 metrů se dá jet vozem hodinu. A vězte, že je klidně možný potkat během šedesáti minut 10 kusů sekuriťáka, který umí jen jedno magické slůvko, kterým odpovídá na všechny zvídavé dotazy. To slůvko zní: „nevym“.
Po nekonečném hledání ale naše parta bloudilů svou stage našla a od té doby už to byla jedna velká jízda. První hraní na Colours znamená také první autogramiádu. Rozpačitý úvod. Kato teprve na cestě, takže jasně, že rozpačitý úvod. Více lidí za stolem s fixou než před stolem s památníčkem. Říkám, že rozpačitej úvod. Ale pak úplnej fičák. Štosuje se fronta skalních a když nechá Ski Bob zapózovat klučinu ve svý New Eře, je publikum definitivně Pragáčský.
Sice za běhu a stroboskop stylem, ale konečně nasáváme i barevnou atmošku fesťáku. Víc jak půlku naší kapely rozvášnil Salif Keita už svojí zvukovkou. Emoce jitřila i japonská jízda Mono hned vedle nás a zbytek testuje i další stage, či stánky s pochutinou.
Mezitím padá na Ostravu tma a Prago padaj na stage. Lidí pod pódiem jsou hromady a paří. Lidí na pódiu je celkem hromada a paří. Zvuk je křišťálovej na pódiu i pod ním, nutí pařit. A v téhle vzájemné symbióze ta hodinka uteče ani nemrkneš. Nebýt vedle nažhavení Tata Bojs, čekající na náš závěr, mohli jsme ještě přidat, ale i tak to bylo famózní. Ostravo, dík jak sviňa. Byla to jízda jak pyča.
Dál už jen krátce skvěle sehraní Navigators, lehce vyčichlí Apollo 440, atmoškou dýchající New York City stage, vajbování na vlně Colours… A pak už jen jízda králů na hotel a kdo si počkal až tam, možná přišel i černokněžník. Dejte mě do hrobu v bundě Prago.
Díky Pavle za pozvání, pozornost a vstřícnost, díky Tereze za akci podpis, díky Jakubovi a partě za zvuk a mega díky skvělýmu publiku. Doufáme, že se zase uvidíme.
Prááágo Čúrijo.
SDK Europe a triumfální Champion Sound
Premiéra Champion Soundu byla fakt světová. Lajsnout si první hraní před lidma na SDK Europe, tedy asi největším street dance campu na světě, to už chce koule. Dopadlo to ale famózně. Nadšený byl Champion Sound aka Livě Band (Radimo, El Boogie, Mrak a Watcha, doplnění o brazilského perkusáka jménem Dudu). Nadšení byli tanečníci. Byli tam třeba 2 malý kluci, co po chvíli přestali sledovat svého lektora a s otevřenou pusou viseli na naší rytmické sekci. Svět možná přišel o 2 tanečníky a získal 2 bubeníky. Nadšený byl i hlavní organizátor Fidli, který se nechal slyšet: „To je prvně v životě, kdy vidím, aby udělali muzikanti něco pro tanečníky a ne naopak.“
Už teď se domlouváme na hraní na finálových battlech SDK 2012, protože jeden dvouhodinový jam a jeden desetiminutový showcase, nebyli dost a tím to rozhodně neskončilo. Tu skvělou atmošku celého kempu. Ten kotel, kdy na pódium spontánně vletí loňský vítěz světového finále Red Bull BC One. Tu husinu, když začne diktovat Dudu aka ztělesněnej rytmus, Mrak aka Apač solí bomby, El Boogie Man šlape jak funky drummer, Radimo dává na flétnu „Sure Shot“ a hutnej groove korunuje Watcha s jeho basou, to musíme zažít znovu. A do příště už se můžete těšit na krumpovou teamovou rutinu alá Champion Sound, protože to, co tam předvedla dvojka Tight Eyes a Kid Tight Eyes, to bylo prostě nejdál.
Díky Fidlimu za možnost prostor a největší díky Perníkovi, kterej to celý domluvil a ještě nám poslal tyhle fotky z přípravy i samotnýho hraní.
Mighty Sounds aka poručíme větru, dešti
V neděli 17.7. to byla na letišti Čáp velká jízda a velká symbolika zároveň. Unavenej závěr dalšího víkendovýho koncertního trojboje byl totiž veskrze živelnej.
Když jsme do areálu dojeli zbrocený potem po další čtyřech kilech z vykřičníkové Ostravy, naložený v káře a hlavně ve vlastní šťávě, slepý jak svářeč bez brejlí, napadlo mě „kdyby lehce sprchlo, nebylo by to úplně od věci.“ Proběhli jsme si krásnej areál, pochutnali na krásným festivalovým žrase, okoukli krásný tetovaný holky pod pódiem i na pódiu… Úplná idylka. Když ale koukám, že dřív, než v místním šapitó stihli vybalit náš merch, sbalili celý šapitó kvůli buřině, co se hnala od jihu, bylo jasný, že jsem to asi zakřiknul.
Věci nachystaný, všichni na místech, čas hraní se blíží. Ale stačí, že vítr mocně duje a světla nad našima hlavama vypadaj jak olympionik na hrazdě, co se pokouší o výmyk, veletoč a salto mortále najednou. Do toho chčije úplně všude. Nejsme z mejdla a šampónu, ani měkkoty, ale je jasný, že to nedáme. Vodnicky kaskadérskou verzi konciku prostě nemáme. Zalezlý v šatně vychutnáváme táborový atmo a dřevěnou OSB vůni stanu a čekáme. 90 minut to vypadalo všelijak, jen ne dobře.
Nakonec ale tenhle tklivý příběh dospěl do happyendu doslova Hollywoodských rozměrů. Počasí se zklidnilo a Prago Union Livě Band hrábli na mocném Mighty Sounds do strun a vůbec, do toho, co kdo měl a byl to rap n roll jak hovado.
Neuvěřitelný je, že jsme měli na tomhle fesťáku ranec lidí. Ještě neuvěřitelnější je, že tam ty nejskalnější ze skalních stáli CELOU DOBU. I těch 90 minut, co jen fučelo a chcalo. Jste králové víkendu, diky za podporu. Velký díky taky Kubovi, Mírovi, Markétě a celý partě, co se s tím popasovala víc jak se ctí. Pozdravy pro Obal One a Pipes & Pints massive a tady pár momentek, co zvěčnil F81.
Fotky Praga Union z Boskovic
Na stránkách DIYcore.net najdete fotoreport z pátečního dne festivalu Boskovice 2011. A jelikož je překlep v nadpisu citátem, nechme ho tam. Fotky, které pro vás nafotil CrosseR najdete ZDE. Další pěkné fotky pak zaznamenala Barka Fabiánová a najdete je TADY
Díky za ně.