Romantika ve Stromovce (Majáles, Stromovka, 4.5.)

Majáles ve Stromovce v Praze byla výzva s velkým V. 7 stagí, akce jak kráva s velkým K a protože náš kapelník Rejdymou se večer chystá za kanál, hrajeme na Red Bull Tourbus stagi jako první kapela. No, tak to by taky mohl být průser s velkým P.
Bez ohledu na šuškandu, co nás předchází přicházíme včas. Tak včas, že ještě nejedou akreditace. Tak včas, že ještě o hodinu dřív, než je předepsaná hodina před zvukovkou. Red Bull Tourbus je parádní, ale prostor na jeho střeše je o dost menší, než nejmenší rozměr pódia, co píšem na pěkný PDFko našeho stage plánu… Škatulata hejbejte se a jsme ready.
3 hodiny v pátek není úplně prime time, ale podobně jako třeba loni na United Islands se zase přesvědčujem, že Praha svojí Prago partu ve štychu nenechá. Máme narváno jak kdyby sem ty lidi přišli jen na nás. Díky vám. Hodina na střeše uteče jako by nic. Dokonce takovým fofrem, že ani nestihnem zahrát „Verbální atentát“. Bylo to ale i tak skoro dokonalý.
Parádní počasí, parádní publikum, spousta lidí v tričkách Prago Union zpívá refrén „Hey!“. Úplná romantika. A nepřipadej si jako rocková hvězda, když máš autobus jak Bon Jovi. Skvělý. Díky všem, co nás dorazili podpořit. Díky Honzovi za Tourbus, díky Evě za servis, díky Michalovi za pozvání a díky Teri za supr fotky. Madžáles pro realitu.

Šelmy na prvním letošním open airu (Ústecký Majáles, Letní kino, 25.4.)

První open air roku 2012, to je pane výzva a plán dne. V Ústí jsem zatím hráli vždycky buď v Circusu nebo U Vraku na fesťáku Skillz. Jak vypadá místní Letní kino nemáme nejmenší tušení.
Každý jsme si asi představil něco trochu jinýho, ale myslím, že ani kdyby se ty naše představy poskládali a sečetli, takhle majestátní amfityjátr by z toho nevzniknul. Prostor jak hovado obrovitánskej se střechou jak kdyby odřízli roh stadionu Anfield Road a převezli ho z Lívrpůlu rovnou do Ústí. Ještě než stihnem zavřít pusu, říká nám Majkl: „teď to plný není, ale loni tu bylo na Michala Davida 6.500 lidí“… No, co na to říct? Ne každej holt umí házet oslnivý prasátka do každýho koutku tohohle krásnýho místa, rozhazovat Céčka a pampit do kraudu Decibely lásky. O o o.
Jdem omrknout zbytek. Týpci tu kravěj a chození na laně už je asi nerajcuje dost, tak na něm skáčou. Parta kolařů se bez bázně a hany rakví v místním závodu ÚL-LET 2012 a nutno dodat, že jedou ve vážně velkým úletu, včetně holek – velkej respekt. A do toho se tu prohání spousta namalovanejch a navlečenejch lidí. Potkáte tu zebru, potkáte tu žirafu i lecjakou neidentifikvatelnou potvoru, jasnej prim ale hrajou šelmy kočkovitý. Předváděj se a lísaj… Žádnej div, že exemplář s názvem Levhart Obláčkový v dámském provedení nakonec vyhrál první cenu.
Obří jeviště, obří hlediště a denní světlo – to není zrovna Katova oblíbená kombinace. I tak si ale získává místní, jak o závod se stahující publikum na svojí stranu během prvních dvou skladeb. A pak už mu zobou s ruky, bez ohledu na to, jestli jde o skalní fandy s vlastním dizikem trika Dezorient Express nebo řadové návštěvníky Madžálesu.
Po intermezzu s fotbálkem, pizzou a semifinále Ligy Mistrů pak ještě totálně narvaná áftr párty v klubu Doma s Prago DJs a i když nás nechce Ústí pustit, musíme domů spát.
Ústí dík, byl to var. Díky Majkovi za pozvání, Markétě a Jakubovi za servis a vidíme se možná ještě do prázdnin.

Fotky z celého Majálesu a kolařského klání ÚL-LET 2012 najdete na stránkách Párty Ústí ZDE, ZDE a ZDE:

Zápletka ve Zlíně (Majáles Zlín, Golem, 30.4.)

Zlín, Zlín, Zlín, ZZZZlín, zase ZZZZlín… Já nic, to je intro, co nám vyskrečoval DJ Premier. Takže zase Bota. Počasí parádní. Daj se dělat volský voka na obrubníku. Standard chodník se mění na lepivou past na mamuty. Pookřávající královny koloběžky „oblečený / neoblečený“ jsou pastí úplně na vše.
Je 10, ulepený, ale šťastný, že jsme tu. Nejsem si jist, že jsme na správný straně dveří, oddělující backstage a sál. Na tý naší je totiž víc narváno a osazentsvo je volnějších mravů než z druhé strany kliky… Stačí několik táců s výborným vege cateringem a několik dobře chlazených Red Bullů a vše se jeví v pořádku. Discoballs zatím rozehrávají svojí koncertní divočinu a sluncem vysáté publikum vyrovnává pitný režim a plní bazén pod jevištěm.
Je dlouho před koncertem a na pozici jsme komplet. Koncert s kapelou skoro po měsíci, zdá se, spěje k úplnému happy endu a odchodu rovnou do slunce. Navíc konečně máme Golem úplně narvanej. No aby ale věci nevypadli z rovnováhy, vybírá si daň únava. Krom dedikovaného kotle tu máme sofistikované posluchače, co nedávají koncerty jinak, než v pozici bradu drbajícího mudrce a když skladba skončí váhavě a odměřeně sofistikovaně zatleskají. Kotel a specialisty doplňuje na plný klub standardní zombie bál. Ve Verbálu si nicméně publikum zahraje hru na odpovídačku, holky: „áááá, to je Kato“ a chlápci něco jako „já bych se na to“ a když Kato podruhé a definitivně odchází a s ním i rýmů plnej baťoh, dělají přítomní bordelem Zlínu čest, všechna čest. Místo slunce odcházíme zpět do prořídlé a projedené a propité šatny, vyměňujeme si dojmy a zážitky. Když konečně házíme ucho na místní palandy, pak s tím, že domů vyrazíme ráno, ať stihnem políbit ženy a netrávíme prvního Máje tady…
Zápletka v nadpisu není náhodou. Tady se nám dosud přímočará story lehoulince šmodrchá. Klíče od žihadla nedopatřením putují po ose Českých Drah v noci směr Prága. Tudíž úterní budíček obstará info, že jsme pěkně v perdéli. Když přeskočím zbytečné výrazy vlakem tam a tuhle, kapalné nervy osiřelé části osádky naložené ve vlastní šťávě nebo sraz halekajících komunistických důchodců v parčíku, pak rozuzlení přichází v 5 hodin odpoledne, kdy do Zlína dorazí usměvavý Tibor a jeho parta. S kytarou, kombem a naším klíčem. Po skvělém konciku tedy nakonec i všechno dobře dopadlo.
Děkujeme všem fandům, co se v tom vedru dokázali udržet při smyslecha vydrželi až do našeho konciku, díky Martinovi Thořovi za pozvání, Evě a klubu Golem za perfektní servis, Tiborovi za klíč a poslední, ale rozhodně ne nejmenší poděkování patří Len Odstrčilové, co nám poslala fotky. Zlíne dík.

(ne)Výchovný koncert (DK Vsetín, 14.4.)

Dům Kultury Vsetín. Co tam čekat? Zasedačku? Zatuchlý odér minulého režimu? Moly ve skříních s rudejma sakama? Nebude to jak „výchovný koncert“ vážně nudný hudby na základce?…
Bez ohledu na to, co jsme čekali, nás ve Vsetíně čeká něco úplně jinýho. Velmi příjemnej prostor s perfektním zázemím a pěkným pódiem. Prostor, který není klasická kulturáková hala, určená původně na sportovně rétorickou disciplínu „křik proslovu do dálky“ a následný „potlesk na čas“. Dům kultury je příjemnější klub, než většina klubů, kam jezdíme. V DK Vsetín nikdo nebrečí nad starejma časama, natož aby je snad vydával za dobrý časy. V DK Vsetín používaj hlavu, před sloupy jsou stupínky, na které si může vylézt kdo chce předvést tanec, nebo je vzrůstu „Paklíč“ a jinak by na pódium neviděl. To totiž kapelu vyvyšuje jen tolik, aby jí dobře viděl běžně rostlý smrtelník, ale nijak ji nevyvyšuje, je spíš jak třídní stupínek, než klasické vysokánské pódium a jen tak podtrhuje familierní atmo.
Co tedy koncik? Paráda. Některý kusy se sice odvázali víc, než bylo potřeba stylem „podej prst, sežeru ruku a budu chtít víc“. Krom tahání za Kata jak v dobách Chaozzu si po poslání Jamesona do publika začala část publika chodit k Marovi dolévat pohár jak do sámošky, ale jinak krut. Publikum podporovalo Kata s Marem celý koncert a neopustilo je ani když dávali novou pecku „Spíš ne“ na třetí pokus. A když se vyskákali na „Verbální atentát“ a zjihli pozitivním závěrem „Hey!“, mohlo se vyrazit na tour de fotbálek. A jestli nezemřeli, hrajou tam fotbálek dodnes.
Díky FNTMovi za skvělej support, díky paní Hennelové a DK Vsetín za pozvání a „do puntíku“ servis. Doufám, že se ještě uvidíme.

A jen trochu mudrování na závěr, protože jsme tohle moudro v několika drobných obměnách poslouchali teď několikrát za sebou. Pokud se počítám mezi fandy nějaký skupiny, je fajn jí to dát najevo. Jak? Třeba tím, že přijdu na její koncert. Nechat po někom vzkazovat, že bych býval byl dorazil, byl-li by ale býval koncert uspořádán na jiném místě, v jiném klubu a v jiný čas… Pokud jste fandové klubů, je vše v pořádku a choďte do svých oblíbených na COKOLIV, co tam bude, ale nevzkazujte nic kapelám, protože jste fandové klubů, ne kapel. Pokud jste fandové kapel, choďte na KAPELY a nevymlouvejte se na kluby (tohle je moc kulturák, tamto je moc diskotéka, tamto moc díra, tohle zase příliš posh), zvlášť pokud „ty blbý“ zvou vaší údajně oblíbenou kapelu. Pak je totiž poměrně vysoká šance, že zas tak blbý nebudou, ne? Navíc vaše oblíbená kapela přijede tam, kam jí promotér pozve a „ty dobrý“ kluby vždy nejsou ty, kdo se ozve vaší oblíbené kapele. Howg.

Si děláš kozy? (Park Club, Břeclav, Pátek 13.4.’12)

Břeclav, to si děláš kozy? Jak neuvěřitelně vám zní tenhle obraz: první řada jen buchty, co se líbaj, třou se o sebe jako by trpěli nesnesitelným svrběním, vrtěj olbřímím rodinným dědictvím po mámě a do toho ŘVOU texty. Ne slova z refrénů a nejlepší zajeby. Texty, CELÝ. To vše na koncertu Prago Union. Zní to neuvěřitelně? To asi proto, že Břeclav JE neuvěřitelná. Neuvěřitelně ve varu. A nezastaví to ani mikrofon, co houká jak sovy mazutu. Zdar. Jestli tu hrajem druhej rok po sobě na pátek 13. a dopadne to ve smolnej datum takhle, ani nechci domejšlet, jak by tu dopadlo datum „normální“. Co tu dáváte do vody, to netuším, ale nebuďte hamouni a pošlete to dál.
Zdravíme Maniho, co si tu s náma dal koncert číslo 24, děkujeme Martinovi a Park Clubu za pozvání a zacházení. Děkujem šéfkuchaři, co uklohnil Marovi žabí stehýnka, aby mu nekručelo, ale kvákalo v břiše a zase za rok na pátek 13., snad konečně i s kapelou.