Litrová Lucerna
Pokud na zdi visí v kalendáři Listopad, můžete si už třetím rokem kroužkovat čtvrtek okolo půlky poslepu. To totiž hrajou Prago Union v Lucerna Music Baru a chystá se Řáholec. Hráli tam i letos 14.11. a křtili tam svou čtvrtou desku Vážná Hudba. I po všem tom, co mají na kontě, to byl důležitý moment a zkouška. Lakmusový papírek „jak to s těma Prago a zájmem o ně vlastně aktuálně je“. Žádný fesťák a možnost se „schovat“ za někoho jiného v programu. Žádná protekce. The real deal. Tak jo, pojďme do toho. Žádný varieté. Žádný hosti. Žádný úhybný manévry a opičárny. Jen Prago Union a Champion Sound a uvidíme.
Viděli jsme. Vyprodáno. Ne „celkem plno“. Vyprodáno. Ne rozdáno. Vyprodáno. Ne nekonečnej guestlist, kde byl každej i jeho bába, jen ať to vypadá. VY PRO DÁNO. 1.100 lidí a před klubem fronta dalších, kterým zůstali oči pro pláč a prachy leda na vějíř, kterým se mohli ovívat. Víc už se jich totiž dovnitř nevešlo. Sorry, fakt nebylo kam.
Jestli měl tedy někdo pocit, že „ta první Lucerna, to bylo štěstíčko začátečníka a hype, co už se vám nikdy nepovede“, máme pro něj špatnou zprávu. Povede. A nejde o žádnej bublinovej hype. Prago maj štěstí – na svoje fanoušky. Ale jak říká Kato: „štěstí není náhoda“. Prago šlape – koncertní motor v podobě živé kapely Champion Sound z nich dělá vyladěný organický šestiválec se zvukovým servisem alá Tomáš Sochůrek z legendary Studia Jižák. Prago sedí – novej bubeník Gury je oficiálně potvrzen ohněm kritického domácího hřiště. Prago ladí – ze zvuku v LMB byly v zóně i zkušený harcovníci a parťáci ve zbrani od Tomáše Konůpky po Martu Minárika. Prago jede a stává se chodícím důkazem, že když má muzika to hlavní – tedy co říct, nemůže se omrzet ani vyprchat.
Doste keců, prohlídněte fotky alá Pernik (@pernikphoto), ty totiž mluví řečí nejhlasitější.
Už se to nese – Odložené chlebíčky a lineup dnešní Lucerny
CD Odložené chlebíčky už je na světě. Už je doma. Včera dorazilo z výroby, dneska se podává jako dezert pro všechny, kdo dorazí do Lucerna Music Baru na křest CD Vážná hudba. A už dneska večer může být tedy i u vás doma. Má to jedinou podmínku, abyste měli ssebou CD Vážná hudba – bez ohledu na to, jestli si ho koupíte na místě nebo přinesete z domova, pak si pro Odložené chlebíčky přijít a zdarma je nafasovat.
Jinak dnešní večer na mejdanu Vážný BOOMBOX v LMB proběhne podle tohoto jízdního řádu:
20:00 – 21:00 DJ Lil Rowa
21:00 – 21:30 Matheus & Renk
21:45 – 23:45 PRAGO UNION + Champion Sound
00:00 – ??:?? Afterparty s DJs Kato, Maro a Jeffology
Ú Í nad Labem (Papučpárty, klub Doma, Ústí nad Labem, 13.11.2013)
Ústí nad Labem. Středa. Počasí hnus fialovej. Mráz zalejzá za nehty i bez členského průkazu Důchodců za životní jistoty. Paráda. Zase jednou Ú Í do světa.
„Proč už ve tři?“ „Já mám hlad.“ „Co tam budem tak brzo dělat?“ „V kolik dojede Adámo?“ „To je tropický.“ Hladina morálky se neustále posouvá a hrne jak ona-mi tsunami. Forma je jedna z nejlepších. Tomáš už je v Ústí, carsona upíchlýho u zkušebny. Mejrou je na pozici. Katokomba není a nebude, neb musí rozhovorovat na vlnách Rádia 1 a posléze vyřešit vlakové převoznictví. A zbytek drolícího se spolku u bolavých zad s vystřelující bolestí ramene se rozpadlým tanečním krokem může začít přesouvat.
Sundat ceduli, že se na Ústí jede vlastně nejlépe přes Lovosice znamená jen to, že pražák frčí po dálnici dle cedule nové, zajížděk nedbá, bratrů nezná. Rezerva je dávno v hajzlu a Ústí nás vítá. Pro formu si dáme dvacet tréninkových koleček na místním kruháči. Těsně než si začnem samou láskou k bližnímu blít vzájemně do kapucí to Majk konečně zvedne a pošle nás. „Doprava, dolu. První doleva. První co to pude zase doleva. Pak chvilku jedeš, doleva a potom doleva do takovýho tunelu.“ Ne, dík za starost o náš orientační smysl, ale na kruháči už jsme v další otočkách opravdu nepokračovali. A k jakémusi nevěrohodnému tunelu nás verbální navigace opravdu navedla. Uf. Jeskynní pudy říkají, neskákat do jeskyně. Smrad toluenu a chcanek jako bychom objevili kulisy pecky „Bezedná noc“. Mříže. Vzkazy místních filiálek Bloodz na zdi. Luxusní lože místních homies v hromadách bordelu. Rozmrdaný nákladní rampy. „Támhle jsou, tam se něco pohlo.“ Ale to jen v krajně apokalyptické scenérii tlačí místní laponec vozík se sběrem papíru. Mejrou při obrátce Žihadla a hrozícím setkání nárazového druhu nárazník vs stěna odpruží nejhorší vložením vlastní hlavy. Jako že pro realitu. A můžeme vykládat.
Hláška „Půjdem zadem.“ většinou znamená jisté privilegium. Člověk se dostane na tajnou stezku, běžnému smrtelníkovi skrytou. Klub Doma je v tomhle trochu svůj. Mříž jak z klece na prašivýho psa. Nervózně blikající zářivka. Haldy bordelu. Nesmyslně zamykatelné mřížované kóje na cosi. Plachta od windsurfingu. Lodě. Dřevěné desky… Že za dveřmi něčeho podobného bude čekat velice útulnej klubík asi čekal jen kostěj optimista nesmrtelný nebo uživatel ředidla po svém vyprošťovacím panáčku. Ale přátelé, je to tak.
Je 5 a fous. Taháme, stavíme. Velmi vláčně. Máme flow jak Lussy Sky… Když to zkrátím, o 3 HODINY později máme snad konečně nazvučeno a svůj sound si může nakroutit i support – místní Kodex. My můžem v klidu sežrat půlmetru pizzy. Tedy 0,25 * 0,25 * 3,14 = 0,2 m2 pizzy a chystat se na výkon či výron.
Adamski je na místě. Rozhovor má za sebou, hurá na konc. Nový věci nebudou, ale zkusíme ten velikánskej playlist na zítřejší Lusérnu. V klubu Doma už to dávno působí jak jeho název nabádá. Jako doma. Massive si to žádá. A tím TO myslí Prago, soudě dle vyvolávání aktérů dnešního večírku. A padá to jak bomby. Větší ohlas mají v Ústí povětšinou spíše starší věci – „Dezorient Express“, „Procházka parkem“ nebo evergreen „Verbální atentát“, ale barevný pecky to prozáří taky velmi solidně a vlnu pošle i „Ona-Mi Tsunami“. Jak pokročil čas, je znát, že místní publikum umí vzít nejen za páku fandění, ale i za držadlo svého džberu na chlast. Padající slečny s rozeplými poklopci, tanec Svatého Víta v modelu Tatanka a další lehce nedůstojné modely k vidění jsou. Ale je středa, oslavit jí třeba.
Mos Def, zakvílel slepec, konciku konec. Balba. Důchodcovská klika je jak na trní. „Ihned, ale ihned po konciku se odjebat“ je plán a heslo večera zároveň. Ale pozor, co to vidí oko mé, modravé? Čas se v bekstáži zastavil. Tetelící se džentleman Messier Tomesh tu totiž neprská, ale pomáhá bezradné slečně s podprsenkou. Tedy jedním neposedným ramínkem, co ne a ne naskočit na svoje místo. „Hm, hm, hm.“ kroutí hlavou na svým ortelem i mezinárodní Džury. „Krupiér mu holt takovýhle karty dal.“ Teď už ale s radostí z komb a jiného harampádí hurá skrze strašidelný zámek „zadního vchodu“ zpátky do Žihadla a můžeme nabrat kurz na Prahu. Jenže tentokrát si na pražáčka napřindou, vezme to skrzevá Lovosice a za slabý dvě hoďky už vychutnává klid na lůžku.
Takže. Bylo to skvělý. Ú Í nad Labem, ve středu čtyři kila člověka, protřepat, nemíchat, výborný. Děkujem Majkovi, Philipovi a spol za pozvání a pomoc na místě a divokýmu Ústeckýmu publiku za syrovej zážitek.
Fotky najdete třeba na serveru PártyÚstí.cz – přímo ZDE:
4M – Míra, Malda, Merkur a Mašinka Tomáš (Prostějov, Apollo 13, 8.11.2013)
Do víru návratu do starých známých koutů nás po čtvrtku vcucává i pátek. Prostějov, Apollo 13, legendary to místo s vrtulema na pódiu.
Dorážíme na plac akorát včas. Míra se zrovna na stagi pere s chobotnicí z kabelů a potřebuje píchnout. Za chvíli doráží i Malda. Nešťastník DJ Maro při srážce s nefér Vesmírem kdesi potratil svůj stojánek na počítač. Odsouzen na milost situace a pomoc bližních už ho netrpělivě vyhlíží. O drahokamu domácího kutilství ale neví, nepamatuje se na ten poklad. „Máš prosímtě te zázrak z Merkura? Jestli ne, tak opouštíme kvadrant a nehrajem.“ křičí mu lepší pamětí vybavený Radimo v ústrety. „Ale jasně, že mám.“ odvětí Malda a triumfálně ukazuje nesložitelný stojánek ze stavebnice Merkur, co třímá v ruce jak pohár konstruktérů Formule 1.
Radost má i náš mistr zvuku Tomáš. Převelikou. Ostatně jako vždy, když někdo začne sebevědomě šermovat pájkou jak mexikánský vato pistolero s přesvědčením „dejte mi kalafunu a rozchodím cokoliv“. Tomáš se jen beze slova či hnutí brvou začne křižovat. Pro lid jeho víry je to prý znamení blížícího se neštěstí.
Pravda je, že zvuk dělá všechno možný, jen ne to, co se po něm chce. Vydává všemožné zvuky ze zvířecí i jiných říší. Po třech a půl hodinách zaklínačské práce je ale facha hotova. Oněmělý Tomáš se s nepřítomným pohledem rozvalí do zákulisního otomanu s výrazem „to nejhorší mám pro dnes za sebou, hurá“. Neříkej dvakrát. Natož třikrát. To ještě netuší, že kdosi zvrtal jeho objednávku pizzy. Nééé. Nadávky ve všemožných jazycích. Dokonce několik vlastních vynálezů v oboru si mohl nechat patentovat. Ale místo toho s vyrovnaností jogína jen důstojně upouští ušima páru jak Mašinka Tomáš. Těžko říct, jestli to nebylo znamení rezignace spíš než vyrovnanosti. Ale aparát je ready dělat rap, a to je hlavní.
Adamski nás lehce napíná, ale chvíli po plánované poslední chvíli doráží vlakem i s bicyklem. Bazének Apolla už je příjemně plný, pojďme na to. Jestli nám včera massive v Brně ukázal Emma Destinová lejno a kdyby vypadl aparát, řval by bez změny volume texty sám, massive v Prostějově decibely lásky do éteru rozhodně neplýtvá. Když dohraje pecka „Některé otázky už si prostě nekladu“ je prostě sprostý ticho. Vteřinu. Pak dvě. Po deseti začíná bejt jasný, že to je jako to vono a kapela radši nahodí další kus.
Přes tuhle kritickou mělčinu se ale přebrodí s bravurou hodnou vorařů i varařů, jako by nic. A dál už zase jako by něco. Lid prostějovský se chytá a chytá a chytá, až na konec hoří úplně celej, celičkej.
Večer ale ještě nekončí. DJ Maro a DJ on, ale hlavně nás ještě čeká pokapela The High Corporation. Z ní se klube veliká lekce. Překvapí nás všechny. Nadchnou většinu. Někteří by je rádi jako předkapelu i jinde. Jiní dostávají depresi, že nám nakopali prdele. Muzikantsky to mají namáklý úctyhodně a jestli o sobě stihnou dát dříve vědět, než se rozpadnout, jak to občas nadějné mladé a neklidné kapely potkává, ještě o nich určitě uslyšíte. Rap to není. Nikdo tam nerapuje. Ale hiphopu blízká muzika to je, stejně jako třeba indie.
Konec mejdanu. Hurá a sláva. Jdem na ubykaci jak na trestnou výpravu pěkně v hromadě. Doutná v nás chuť na ztropení výtržnosti. Na cimře probíráme svá dojmů plná nitra a chudáka Tomáše tím pádem ze spaní. Někdy je prostě den blbej jak název vesnice z reklamy před klubem – Doloplazy u Nezamyslic. POW!
Díky Mírovi za pozvání a nezdolnej optimismus v oboru vlastnictví hudebního klubu. Maldovi za groove a pájka boogie. Jeho stojánku z Merkura, že je tak ikonickej a Marovi vytrhl trn z prdele. The High Corporation za lekci. A Prostějovským fans za to, že jsou fans.
A dost keců a sleduj foto alá @Pernikphoto.
UUU ÍÍÍÍ.
Prago v Brně jak Queen v Budapešti (Melodka, Brno, 7.11.2013)
Pachatel verbálního atentátu se vrací zpátky na místo činu. Kato i zbytek Prago sebranky se zase jednou vydali na východ, s cílem obsadit Brno. Psal se čtvrtek 7. Listopadu, léta páně 2013 a byla to vražda, napsala…
Melodka je pro Prago Union lokálem zaslíbeným. A ani tentokráte tomu nemělo býti jinak. Starý dobrý provozák Bezďa je týpek k pohledání. Zvukař Rolf jakbysmet. Stejný je i support – volnoveršující Don Hobliňon a Maniak. Starý je ostatně i plakát. Asi jediné, co je tedy nové, je naše deska Vážná hudba, kterou sem jedem předvést v plný parádě. A pak světelný park. Ten je v takový bruntálu, že už se jen hejbat a připadáme si jak Queen v Budapešti. Lidi řvou, až z toho běhá mráz po zádech. V hučících uších by mohlo ještě den poté hrát „We are the Champion Sound“ a „we will, we will RAP you“. Holky tu maj zase krásný, často odvážně potetovaný. Fans přítulný. Někdy až příliš. 30 lidí v backstagi (a to ne jako obrazně, ale 30 kusů člověka fakticky) je vážně dost. Jinak to ale byla krása nesmírná, přesně tak, jak to vypadá na fotkách alá Pernik (@pernikphoto).
Zdravíme Bezďu i celou Melodka crew a děkujeme za další pozvání a klasicky skvělej servis. Slovo nahoru pro Hobliňona a Maniaka, co poctivě krotili mikrofon ve svý freestyleový věci. A extra tlusté zvolání ven si zaslouží náš brněnskej Melodka massive – takový fans jako jste vy, nemáme nikde. Víme o tom velmi dobře a do roka a do dne se na vás budeme těšit znova. S novým programem i novým plakátem. Mír.