Zrození v kládě (Vysočina Fest, Amfiteátr Jihlava, 11.7.’13)

Čtvrtek 11.7. mi zvoní budík. Po dvou týdnech s taliánama prvně ruší kapitánský spánek ten otravný zvuk. Hurá. Sbalit trika, tílka, plavky, krém na opalování, skočit do kraťasů a žabek a můžeme vyrazit pro Vzducholoď. Už při nakládání na Topolu se zdá, že dneska budu dělat čest klubu otužilců, ale lehkého větříku nedbáme a razíme si cestu vpřed.
Máme štěstí. Na palubě s námi totiž sedí domorodec Gury, a ten ví lépe, než my všichni, kudy se dostat na místo určení. Že to ví líp, než partička pražáků? To by se asi od jihlaváka čekalo. Že to ví líp, než rozpačitý sekurity na bráně? To už překvapí i jeho. Kluci trénujou, jak se bránit výpadu nožem. Jde jim to skvěle. Když ale nikdo neútočí. Ani nožem, ani sekerou, rady si nevědí a než by se poradili, trapné ticho vyřeší tím, že nás pustí dál. „To vyřeší na další bráně.“ No a než se jeden naděje, přistává vzducholoď bez car passu a posádka bez akreditací za hlavní stagí. První ročník fesťáku, v jeho první den + jedna z prvních kapel a nováčkovské zápisné.
Kláda jak hovado. Ten opalovací krém s vysokým faktorem možná dneska nevyplácám. Leda že by mě v dresu na basket chránil proti omrzlinám. Areál místního amfiteátru je krásnej, ale… Ale trochu zbytečně velkej. Že by praskal ve švech, to nepraská, je tu asi stejně lidí jako stagí a zatím si jen tak organizačně sedá. V obří šatně se zrcadly jak v bludišti na Petříně si připadáme jak umělci, minimálně národní. Ohromný cateringový stan dělá dobře prázdným žaludkům. Sny o fajnové chálečce ale rázně končí menu „sušenka, čaj a polévka“. Uf. Jsme tu prostě moc brzo. Jdem vybalovat a chystat. El Brkas dohráli, můžeme vesele na to. Stage obří, zvukaři velice přítomní a o 30 minut a jeden rozpačitý moderátorský vstup později můžeme jít na věc.
To už se amfiteátr místního letního kina velmi příjemně plní a všechno se začíná lámat k lepšímu. Gury se má konečně možnost předvést svým kámošům a svému městu jako oficiální bicman Prago Union Champion Soundu. Kato publiku posílá směsici klasik, co znají léta s klasikou, co vydal před třemi týdny a bez ohledu na kládu, která panuje, lidi tajou. Flinci a floutci jsou evidentně všude a „Ona mi, tsunami“ se zdá být jako hit naprosto nevyhnutelný. Hodina je fuč než mrkneš. Díky a klobouček, byli jste skvělí.
Zpátky do catering teepee, které už toho času praská ve švech tím nejlepším festivalovým cateringem a s tou nejlepší obsluhou, jakou jsme snad kdy na festivalu potkali. Někteří jedinci se stíhají předávkovat. Ono půl litru pití, kde je 1:1 citronová šťáva s vodou je opravdu silná vitamínová bomba. Ale bez ohledu na to je nám všem skvěle. Koncert se povedl, Vysočina Fest se dostává do obrátek, areál už najednou nevypadá nesmyslně velikej a zdá se, že jsme dost možná byly u zrodu tradice velice zajímavého fesťáku. Jestli se Vysočina Fest na festivalové mapě udrží, mohl by možná patřit k těm vůbec nejlepším. Potenciál by na to byl a od příštího roku k potenciálu budou totiž k mání i zkušenosti.
A teď půlka zpátky do Vzducholodi a hurá na SDK, druhá půlka hurá domů a zítra na Přeštěnice. UUU ÍÍÍÍ.
Díky Safírovi za pozvání, díky Pavlovi za servis a díky vám všem pod pódiem, že jste nás nenechali zmrznout ani se grilovat ve vlastní šťávě. A tady pár fotek od Radka Dočekala z webu Xichty.cz, jehož celý fotoreport z Vysočina Festu si můžete prohlédnout ZDE:

Jak jsme to Votevřeli… před měsícem (Votvírák, Milovice, 15.6.2013)

Už je to měsíc, co jsme otevřeli festivalovou sezonu. K fotkám a pár slůvkům jsme se ale bohužel prokousali až teď. Zuby holt nejsou to, co by nám šlo. Takže Milovice, letiště Boží Dar a festival Votvírák 2013.
Letos žádnej maratón, žádný pokusy o zápis do análů, zlomení rekordů, rukou, nohou. Letos piánko. Pohoda rap. Prago Union tu mají svoje nové CD Vážná Hudba. Champion Sound tu má svoje DVD #1 SOUND. Počasí je skvělý, stejně jako nálada. Všechno ladí. Posádka je na místě včas, včetně kapitána. Gury nestíhá být nervózní z toho randálu lidí pod pódiem, protože nevidí dál, než do třetí řady. Prostě vynikající.
Během příjemného podvečerního setu dvojky Vec a Škrupo s kapelou Champion Sound hlavní střihač / režisér / dramaturg DVD #1 SOUND Honza Turek pokřtí rok své krve, potu a slz a večer už za to může vzít Pragofka. Katokomba leckterou novou lyriku z nové desky dává poctivě z nového taháku. Zavedl si na něj zvláštní sešit. Ale když mu lidi zobou z ruky, je to stejně úplně jedno. Novinky pozorně poslouchají a nadšení propuká až po posledním tónu. Chvilka napětí. Dopadne to? Dali to? Po rozpačité půlvteřině ticha se to ale vždycky zlomí v nadšený aplaus, takže dobrý. A zlidovělé klasiky budí bouř jakmile začnou. Kouř.
Votvírák 2013 otevřel další skvělý léto, ze kterýho už stihnul zmizet celý měsíc, a je bez debat, že na konci toho skvělého letního tunelu stále bude patřit k vrcholům celé sezóny. Díky Martině, díky Romanovi, díky Pepému a díky Vildovi za super servis. Díky vám za skvělý support a díky Petře B. – díky jejím fotkám máme ty vzpomínky v něčem pořádně zachycené. Tak zase za rok.

Bounce Bounce, Battle Kings a Mighty Sounds aneb další příliš dlouhey víkent s Prago je tady

Prago Union se svojí para show zase jednou vyráží oblažit a nechat fandům a fandám zvlhnout ucho, oko i kdovíco jiného. Vezmou to z gramců v Praze přes klasický koncik z gramců a majku v Rýmařově a skončí u kytar a bubnů v Táboře. Bez ohledu na místo a formu stále platí: „Vždycky se radujem, když se lidi sejdou“, tak doufáme, že tam budete s náma, čekuj:

Tady tiskovka k Prago DJským setům alá Kato a Maro v pátek 19.7. v pražském klubu Chapeau Rouge:
První letní Bounce!Bounce! už 19. července v Chapeau Rouge
Bounce!Bounce! je třípatrová akce, která se koná pravidelně každý měsíc v klubu Chapeau Rouge v centru Prahy. Hudební produkce probíhá zároveň ve všech patrech klubu – v undergroundu, dance clubu i na baru, který je na úrovni ulice.
Rezidenty Bounce!Bounce! jsou Kay a Tuzex z kapely Sunshine, kteří hrají v -1. patře Chapeau Rouge celou noc jako DJs. Žánr, ve kterém se jejich hudba pohybuje, sami výstižně nazývají „trash electro, drumstep, ghetto bass, grind house, etc.“
Ostatní hosté party se mění v závislosti na náladě, počasí a ostatních snadno měřitelných parametrech. Tentokrát se dvě patra pod zemí vystřídají DJs Kato & Maro, jejichž jména si spíše spojíte s kapelou Prago Union – dá se tedy předpokládat, že hip hop bude hlavním žánrem v jejich vystoupení. Až jim dojde dech, nastoupí na scénu Them Darned Teenagers, kteří nejsou na Bounce!Bounce! žádnými nováčky. A slibují: This will hurt!
Na baru se o zábavu postará DJ Ed Bass se svým elektro setem.
První prázdninový Bounce!Bounce! se koná v pátek 19. července 2013 jak jinak než v Chapeau Rouge.
FB Event ZDE:
PS: Kato s Marem by měli hrát už okolo půlnoci, doraž tedy včas výletníku.

V sobotu 20.7. vyrážíme vážně vostře doprava a nahoru. The place to be je Rýmařov. Mejdan to be je festival Battle Kings. Nebudou jen Prago (festival o jedný kapele, to by byl hodně zvláštní festival), ale i Ektor & DJ Wich, TyNikdy – BoyBand (Boy Wonder & Idea), Rest & DJ Fatte, Paulie Garand, Safari, MC Matheus, Rock & Basta a spousta battlů od freestyleu přes beatbox až po bedly taneční. Rostou.
FB event ZDE:
Ofikiální web TU:
Prago Union jsou v koncertním plánu na 23:30, buď na pozici včas.
A takhle vás na Battle Kings zve mistr hereckého umění – DJ Maro. Multitalentovaný čávo, no není liž tak? Jest tak!

A v neděli 21.7. to všechno dorazíme. Plná palba z bambitky. Na festivalu Mighty Sounds budou Prago Union + Champion Sound muset prokázat, jak mocný sound dokáží vyluzovat ze svých zvučných dřívek, když za ně Kato a spol vemou. Mighty je jeden z těch fesťáků, který jsou pro nás jako hiphopovou kapelu největší výzva, protože hiphopovýho není na Mighty krom nás opravdu nic. I jako nejmíň potetovaná a nejmíň vostrá parta se s tím ale poperem, před dvěma lety to bylo naprosto skvělý a nepochybujeme, že letos by se na tomhle zvyku mělo cokoliv měnit. Navíc Ky-Mani Marley? Suicidal Tendencies? Přátelé, tohle bude nátěr v plnejch barvách!
Mighty web ZDE:
Pragofka jde na zholení v 17:50 na stagi Jan Hus a to se ještě uvidí Ktož jsú boží bojovníci.

Howgh.

Duna v Brně (Fléda, Brno, 20.6.2013)

Ne, to není překlep. Ve čtvrtek 20. Června nebyla v Brně nuda. Bylo tam vedro. Říkejme tomu výheň. Vedro jak v pekle. Vedro jak v prdeli. Říkejte tomu, jak chcete, každopádně vedro naprosto nesnesitelný. Jestli tohle nebylo počasí, při kterým sepsal Frank Herbert svůj master piece, muselo mu být vážně velmi podobný.
Zkuste si schválně někdy jet D1 pěkně od Nuseláku do Brníčka v Žihadle, kde jede klimoška jen vepředu a důchodci za životní jistoty halekají a hůlkami mávají, že okýnka je potřeba otevřít na plný koule sotva se do tý pojízdný trouby naložíte. Jedete 200 kiláků, máte mraženou nohu, protože vepředu pan Klíma jede, máte totálně vyhučenou palici, protože otevřené okénko ve 130 km/h zpívá celkem naléhavou a velmi tklivou píseň a do toho smaží slunce tak, že můžete dělat na kapotě volský voka klidně za jízdy.
Kolik byste v tomhle rozpoložení čekali lidí na brněnském křtu Vážné hudby? Jindy optimistický Radimo zlomeně hořekuje „Tam nebude prostě nikdo, tak to je. Maximálně 150 lidí, víc tomu nedávám.“ Že se zbytek party o svoje tipy raději ani nedělí, to snad netřeba ani říkat. Nálada na bodu varu. Přímo bojovná. Bojovná tak, že Maro s Katem se s ní raději perou sami ve vlaku v naivní naději na klimatizovaný vagon 1.třídy.
Když dorazíme na plac, je to fajnový. Slabší jedinci rovnou odpadají a řítí se na sofa v backstagi, třesouc se jak drahý pes. Zbytek stojí frontu u lednice v šatně, kde vyrovnávají teplotní deficit. Bez prdele.
Čas zase jednou na nikoho nečekal, ale Brno si počkalo na svůj čas. Ani tentokrát nás v tom Brno nenechalo. A zase se můžem radovat, že se lidi sešli, do rytmu se zhoupli a nikam nešli. Naše velbloudí karavana se s nepřízní podmínek i osudu popasovala se ctí. V Radimově mocném plnofousu by si sice toho času libovala klidně i želva vodní. Gury se zdál, že tvar lidského těla drží jen díky triku a kšiltovce, jinak by se byl býval odpařil a zmizel spolu s panem Mráčkem někde na mráčku a Mejrou doplňoval tekutiny tak vehementním koukáním do lahve s Jamesonem, že byl zase silně pod mráček. Watcha se „jen“ důstojně potil a vlahý Kato za toho vlahého čtvrtečního večera vypadal jak vyvolávač deště, model indoor. Když vám k tomu ale příjemně zaplněná Fléda řve v ústrety texty všech pecek a ty z nového brusu umí snad líp, než jejich vážený autor, jde to všechno líp.
Brno hard core má pokřtěno. Byl to zase jednou poctivej nátěr, vidíme se 7.11. na Melodce. Díky Ondrovi s Alanem za pozvání a servis, díky Vojtovi Hanákovi za skvělý fotky a hlavně: díky vám všem, co jste v tomhle vážně těžce šíleným teplotním rozmaru dorazili bez ohledu na hrozící minimálně kikiris. To se zuby cení.

PS: Jo a ten křest Vážný hudby v klasickým slova smyslu samo bude, na podzim v Lucerna Music Baru, podrobnosti se včas dozvíte.