News
Flinci a floutci se valí na Povaleč
Ač se to možná nezdá, existuje i u nás celkem dost zajímavejch fesťáků. Celkem dost ce se týče počtu. I celkem dost co se týče rozměru tý zajímavosti. Jeden z těch nejvyhlášenějších se jmenuje Povaleč. Naše banda „pochybnejch živlů, zevlů, flinků a floutků“ + velice poctivej fesťák Povaleč? Jo, to se zdá jako velice dobrý kombinace. Myslíme si to už pár let a letos to konečně zjistíme. Jak to dopadne v reálu se dozvíme již velice brzy. Hrajeme tam totiž dnes, tj v pátek 1. Srpence 2014.
Takže ještě jednou: Pátek, 1.8., Valeč na Karlovarsku, festival Povaleč, Prago Union + Champion Sound – stage Áčko od 21:30. A námi to samo nekončí, v programu najdete olbřímí hromadu dalších atrakcí. Komplet info najdete buď na webu festivalu www.povalec.cz nebo na jejich FB ZDE:
Slavonice Fest už ve středu 30.7.
Už ve středu 30.7. se Prago Union zastaví na dalším velezajímavém fesťáku zvaném Slavonice Fest, který propojuje světy. Především světy filmu se světy muziky, ale těmi to jen začíná. To vše na pozadí malebné obce Slavonice v bývalém ostnatém pohraničním pásmu. Zkrátka: „David Koller, Vypsaná Fixa nebo Prago Union na scéně, Nick Cave, Julia Roberts a Ivan Trojan na plátně. Multižánrový happening, který představí 31 filmů, 21 kapel a 6 DJ´s.“ To je Slavonice Fest.
Další info na webu www.slavonicefest.cz
Nebo na FB ZDE:
Prago Union i s kapelou Champion Sound za zády vystoupí ve středu 30.7. od 21:00 na Open Stage Maříž a od 23:00 ještě naučí i sádrový trpaslíky tancovat Mraky Mrak aka DJ Jeffology. K tomu možná fotbálek, je-li? Vidíme se na pozici.
Až naprší a uschne (Letní Filmová Škola, Uherské Hradiště, 27.7.)
Krásná neděle 27.7. Úplnej lásky čas. Romantika zákoutí Uherského Hradiště. Lízání zmrzliny. Rozpuk mládí a krásy. Pospávající homies na lavičce. Bzukot 40. ročníku LFŠ. No, radost pohledět. „Potkal jsem ve vlaku domorodkyni a hlásila, že v Uheráku nikdy neprší. Na kopečkách okolo možná, že ty to všechno stáhnou, ale tady nikdy.“ hlásí bujaře Tomesh Přelíbezný, když dorazí vláčkem na pozici. A přestože místní zvukař Zbyněk hlásí na radaru „tenhle Mordor už nás asi nemine“, vesele stavíme a je nám tak trochu jedno, jaké z těch 2 proroctví že se má naplnit.
No a jeden si jen odskočí na trůnní sál. Pro salvy vnitřní nevěnuje zvukům okolního světa až tolik pozornosti a… „Ty vole, tys to prosral.“ No. Doslova. Venku probíhá cosi těžko uvěřitelného. Letní bouřka je příliš honosný termín. Chčije. Brutálně. Blesky, co rozčesali nebe doruda, bičujou zem, zatímco hrom rachotí jak stádo slonů. Větrná meluzína hvízdá jako by nám chtěla urvat uši. Pod jeho náporem se ohybá stage. Filmové plátno mění škubnutím jediného poryvu na cáry a backstage stan mění v hromádku neštěstí z kovu a plátna. Vody je najednou tolik, že jí mají auta do půlky kol. Je jí tolik, že okapy jsou jak tobogány a v kanálech je takový tlak, že z jejich děr v poklopech voda tryská jak z fontán do půlmetrové výšky i skrze tu potopu. Vody je tolik, že vzduch neproudí, ale teče. Prší tak, že místy voda protéká skr ZAVŘENÁ okna. Jo, tak zhruba nějak takhle probíhá další fáze romantické neděle v Hradišti. Uprostřed celé téhle apokalyptické scenérie je stage. Uprostřed stage naše cajky. Komplet. Tedy to, co jsme poctivě sušili a k lékaři dali poté, co jsem se potopili do hlubin Roskilde. Pro velký úspěch O PA KO VAT. Výborně. Pitomče! Co teď? Jelikož se stage může kdykoliv změnit ve Faradayovu klec a krom náměstí a dne rozsvítit i chytráka, co zkoušel cokoliv zachraňovat. Jelikož by taková nerozvážnost mohla bleskově změnit nebožáka v nebožtíka. Tak neděláme nic. Když smích vystřídá pláč a jde ještě dál, kde už je zase smích, tak odtamtud to už jen tak rezignovaně pozorujeme.
„Už jen poprchává.“ Na oltář z cajků pokládáme zmoklé účesy i zbytek našich strápených životů a rumunen přesunují aparaturu metelesku blesku do šatny. Vylejváme vodu z bot, z padu, z mixu, DI boxu, Korgu, gramofonu… Zbytek jede v módu sušárny u papírového kapesníčku. Pořádající rada starších aka smečka zmoklých psů zatím vypadá, že hledá jen omluvnou formulaci. Že se hrát nebude, zdá se jako no brainer. Nehrál by asi nikdo. No, možná až na Prago Union a Champion Sound. „Nechte nás zkontrolovat ztráty a vymyslet případnou improvizovanou variantu a pokud to půjde, hrát určitě chcem.“ A protože s plným žaludkem je svět krásnější a než začne přeplněný tlačit na mozek, i to líp myslí, jdem to vymyslet do místní osvěžovny. Tam LFŠ a nával jejích návštěvníku způsobili totální dopravní kolaps a po hodině marného čekání se tedy oklikou vracíme na vlhké místo činu. Prcat. Jdeme na to.
Voda ze zásuvek už je (skoro) vylitá. Gury si dá na bubenickou stoličku ručník, protože by nerad spal s vlkem jak Mauglí. Watcha nemá kombo, Korga ani in ear. Rejdyma zradí i baterky a postrádá odposlech úplně. Zbytek beden i ve chvílích digitálního ticha posílá na stage analogové praskání vinylu. Mraka zradili šlapky. Je to kokosový oříšek. Ale co. Lidi přišli na muziku a tu jim taky teda víc jak hodinu a půl dáváme. Což se všeobecně cení. Těžko na plovárně, lehko na pódiu.
Díky Vaškovi za pozvání a pomoc. Díky Vláďovi za servis. Zbyňkovi a partě za zvuk a dráty. LFŠ masiv za skvělý atmo. I když to bylo zmoklý, chcíplý to nebylo rozhodně. Sláva nazdar výletu, i když jsme zmokli, už jsme tu. A tady fotodokumentace z konciku alá @Pernikphoto
Prago Union by si přáli… Hodinky s vodotryskem – making of nového klipu
Prago Union se chystají na společné turné s PSH a makají na novém klipu ke skladbě „Hodinky s vodotryskem“. Video točili jediný den ve středu 23.7. u pražského Hotelu Fortuna na motivy filmu Luise Bunuela – Přízrak svobody z roku 1974. Text pecky píše samozřejmě Kato, muzika jde za australským Cam Bluffem. Klip točili Punk Film / Signal Generator, víc zatím prozrazovat nebudeme, jeho premiéra bude už brzy na www.redbull.cz/tourbus, kde také můžete hlasováním ovlivnit, v jakém městě Prago Union + Champion Sound a PSH zastaví na společném Red Bull Tour Bus turné.
Making of video alá Honza Turek, co vykecá o trochu víc:
A fotky alá @Pernikphoto, co dokreslí atmo po svém:
Velkolepé barvy ocelového města (Colours Of Ostrava, 19.7.2014)
Colours Of Ostrava… Potřetí už nás volá Ocelové město na svojí festivalovou chloubu. Potřetí za sebou jedem hájit zástavu Prago Pyčo na vlajkovou loď asi všech domácích fesťáků.
Je to veliký. Od očekávání, přes areál po návštěvu. Všechno obří. Rozzářený úsměvy ve stínu vysokých pecí. Nadšením pulzující, poslechu dychtivý dav proplouvá mezi komíny a dopravníky. Nejdřív si plníme povinnosti. Autogramiáda…. No, v podání Pragofky nejde o škrobený akt s fejkovými úsměvy na zubní pastu na krvavé dásně, ale fellení, co končí kde jinde a jak jinak, než nad battlem. Ve fotbálku. Sobota 19.7. je prostě krásnej den a společným jmenovatelem vší tý proudící energie je muzika. Vidíme, slyšíme a zažijeme jí tu hodně. A Tribe Called Red, Angélique Kidjo, John Grant, Robert Plant… Sluchu ale, zdá se, dopřeje místní publikum každému projektu. Když krotíme husinu z hurónského řevu, co budí na naší stagi WWW Neurobeat & Pavel Fajt před námi, brní naší partou napětí, abychom ten level udrželi.
Zvučíme v klidu dvě hodinky, Tomesh Přelíbezný hlásí a vyhlašuje jako někde mezi králem a králem od autodromu a nemůžem se dočkat, až to celé vypukne.
Jasně. Doufali jsme. Věřili jsme. Ale že bysme si snad dovolili počítat s tím, že by se atmo mohlo snad jen blížit tomu, co se na Radegast Czech Stagi při konciku Prago Union + Champion Sound nakonec odehrávalo? Ne, tolik drzosti bychom vážně neměli. Lidi vypadali jak placený kompars, co si chce vynutit účast v druhém dílu nějakého halyvůdského hudebního trháku. To bylo trhání rodidel. A když jsme museli skončit, kdyby tu byl strop, musel by spadnout. Odtud se nám opravdu nechtělo, ale museli jsme. Teď ještě mrknot na vynikající Skip & Die a nechat emoce nad ránem doznívat a příjemně se rozlít do každé molekuly unavených schránek.
Takže Colours, co dodat? Díky, pyčo. Ultimátní zážitek.
Díky Pavle za pozvání, bylo nám ctí moci se vrátit na prkna, co znamenají Colours. Myslím, že můžeme s klidným srdcem říci, že i v malých čechách máme velký světový fesťák. Díky Jakubovi za skvělý servis. Díky Petrovi, že se o nás na místě postaral. Díky Zbyňkovi a klukům od zvuku za křišťál, co na Colours lahodil našim uším. Snad to nebylo naposledy, co jsme se viděli Colours.
