News
Prago + BPM = Liberek už tento Pátek
Tenhle pátek 22.7. dorazí Prago Union navštívit koncertně Liberek, klub Casta, kde s nima vystoupí BPM – tj Paulie Garand a Lipo. No a v přátelské atmosféře dojde i na ftipy. Třeba tenhle:
Zvláštní Hip Hop Jam
Pátek 15.7. a příliš dlouhey koncertní víkent Prago Union začíná na pískovně Oplatil u Pardubic na pátém ročníku festivalu Hip Hop Jam.
Pro mě první návštěva druhého domácího hiphopového festivalu vyznívá lehce rozpačitě. Krásný areál u vody člověk těžko ocení, když řeší spíš pláštěnku, než plavky. A pokud vás zrovna netáhne hlavní stage, postavená zvláštně „bokem“, že je pod střechou i prvních dvacet řad fanoušků, není úplně moc co dělat. Tedy pokud nechcete tančit na prázdné pláži nebo se „kochat“ talentovou soutěží a rochnit se v bahnu freestyle battlu, kde se dozvíte odpovědi na všechny otázky života. Tj.: kdo je tady největší masér, kdo je tady největší teplouš a co všechno dělá vaše máma a s kým.
Program na hlavní stagy postupně graduje a je úplně jedno, že časem nabírá hodinový skluz. Nejen s Prago si dneska čas zrovna netiká. Lidi si totiž užívají svoje československé hrdiny na plné pecky. Minimálně od chvíle, co na pódium nastoupí revolucionár DNA je kotel solidní a s každou další kapelou jen roste. Ektor dá svojí lekci o Topství a párkrát mu vypadne text. Familiérní Indy s Lavorem, Nironicem, DJ Wichem a Kid Montanou za zády pumpuje do lidí všechny hity, co dohromady kluci mají od „Hádej kdo“ po „Pizzamana“ a na H16 už je vážně nával jak prase.
Je proto celkem překvápko, kolik lidí si dá po nich pauzu. Najednou to vypadá, jako kdyby Prago Union zajímali víc punkáče na Mighty Sounds, než rapový ortodoxy na HHJ. Zvláštní. Set v tradiční sestavě MC/DJ se dvěma novinkama z chystaný desky V Barvách, skladbama „Černobílá“ a „Fialová“ ale určitě baví pod pódiem i na něm, třebaže tu nikdo neomdlívá. Pár fotek pro nasátí atmošky nám tam cvaknul F81, sleduj:
A další fotky z Hip Hop Jamu najdete třeba přímo na stránkách hiphopjam.cz ZDE, nebo třeba na HipHopStage.cz ZDE
Díky Sukimu, bez kterýho bychom tady letos nehráli i za pomoc na místě.
PS: Jakej byl vlastně MC Ostrov? My jeho show nestihli.
Komu patří festivalová sezóna?
Marek Dvořáček z iDnes.cz zachytil jubilejní desátý ročník Colours Of Ostrava na dvaceti atmosférických čébé fotkách. Na jedné z nich jsou i Prago Union Livě Band a popisek zní takto: „PRAGO UNION – Jestli někomu domácímu doslova patří letošní festivalová sezóna, je to raper Kato. Colours byly dalším zářezem na jeho pažbě.“ To je možná až moc, každopádně díky. Všech dvacet fotek najdete ZDE.
Rok stará óda na Dezorient
Nevím, jak se nám to povedlo, ale tenhle článek o albu Dezorient Express jsme objevili až více jak rok po jeho vydání. Možná je ale o to zajímavější, protože ani s takovým časovým odstupem nevypadá jako nějaká mimóza. Radoslav Šipoš se ve svém blogu na Sme.sk noří do téhle desky a aniž by se jí snažil recenzovat nebo pitvat jednotlivé skladby, zjišťuje, jak se v ní nachází a jak paradoxní je postava Kata v kontextu CZ hip hop scény a celé její historie, včetně „prohozených“ rolí, ve kterých se teď jednotlivé její postavy nachází. Vedle tradičního kontrastování s PSH nebo Indy & Wich se ale pouští i do možná zbytečně ostrých, ale nicméně zajímavých konfrontací s WWW: „Inteligentné známena pre niektorých asi to, že tomu ani sväty Tomaš Akvinský nerozumie. Pozostatok postmoderného myslenia, kde bola vždy v pozadí otázka: Waav, to je super. Čo to prosim ťa je? Ale nespýtam sa nahlas aby som nevyzeral ako blbec… Kato na novej platni ukazuje, že je velký pozorovateľ neustále meniaceho sa sveta a dokaže svoje vnemi napasovať do básni, ktoré si zarepuje. Áno, je to ešte stále hip-hop, je inteligentný. Dá sa mu rozumieť. Záleží iba na človeku či to tak cíti aj on. Pre mňa osobne taka malá generačná výpoveď. Je to aj o mojich splátkach, o mojom ja a o mojich pocitoch.“
Jestli s autorem a jeho postřehy souhlasíte, či nikoliv zjistíte jednoduše – stačí si přečíst celý článek a udělat si na něj názor, link najdete ZDE
Colours Of Ostrava!!! Pyčo
Další meta sakra dlouhý šňůry Prago Union Livě Bandu se jmenovala Colours Of Ostrava. Hrát na tomhle multi kulti fesťáku je věc sama o sobě. Hrát na fesťáku, ověnčeným všemožnejma superlativama, aurou „něčeho speciálního“ a obtěžkaným všemožnejma cenama „festivalu roku“ jak šampion těžký váhy, je prostě těžký. To se zkrátka nepoštěstí každej vejkend. Hrát navíc na jubilejním desátém ročníku, to už je extra třešnička.
Naše ostravská odysea ale začla docela jinak než za zvuku fanfár s okolo krku přehozeným věncem minimálně buřtovým. Pokud chcete znát světový rekord v uražení trasy akreditace-stage. Trasy, která je vzdušnou čarou cca 120… možná 200 metrů, ať nežeru. Tak vězte, že 200 metrů se dá jet vozem hodinu. A vězte, že je klidně možný potkat během šedesáti minut 10 kusů sekuriťáka, který umí jen jedno magické slůvko, kterým odpovídá na všechny zvídavé dotazy. To slůvko zní: „nevym“.
Po nekonečném hledání ale naše parta bloudilů svou stage našla a od té doby už to byla jedna velká jízda. První hraní na Colours znamená také první autogramiádu. Rozpačitý úvod. Kato teprve na cestě, takže jasně, že rozpačitý úvod. Více lidí za stolem s fixou než před stolem s památníčkem. Říkám, že rozpačitej úvod. Ale pak úplnej fičák. Štosuje se fronta skalních a když nechá Ski Bob zapózovat klučinu ve svý New Eře, je publikum definitivně Pragáčský.
Sice za běhu a stroboskop stylem, ale konečně nasáváme i barevnou atmošku fesťáku. Víc jak půlku naší kapely rozvášnil Salif Keita už svojí zvukovkou. Emoce jitřila i japonská jízda Mono hned vedle nás a zbytek testuje i další stage, či stánky s pochutinou.
Mezitím padá na Ostravu tma a Prago padaj na stage. Lidí pod pódiem jsou hromady a paří. Lidí na pódiu je celkem hromada a paří. Zvuk je křišťálovej na pódiu i pod ním, nutí pařit. A v téhle vzájemné symbióze ta hodinka uteče ani nemrkneš. Nebýt vedle nažhavení Tata Bojs, čekající na náš závěr, mohli jsme ještě přidat, ale i tak to bylo famózní. Ostravo, dík jak sviňa. Byla to jízda jak pyča.
Dál už jen krátce skvěle sehraní Navigators, lehce vyčichlí Apollo 440, atmoškou dýchající New York City stage, vajbování na vlně Colours… A pak už jen jízda králů na hotel a kdo si počkal až tam, možná přišel i černokněžník. Dejte mě do hrobu v bundě Prago.
Díky Pavle za pozvání, pozornost a vstřícnost, díky Tereze za akci podpis, díky Jakubovi a partě za zvuk a mega díky skvělýmu publiku. Doufáme, že se zase uvidíme.
Prááágo Čúrijo.
