News

Musíme dát pozor, abychom to nedělali pořád zas až tak stejně – Kato v rozhovoru pro HipHopStage.cz

2013_0912_hiphopstagecz_rozhovorNa serveru HipHopStage.cz včera vyšel rozhovor s Katem. A třeba hned na úvod říct, že místo povrchního papouškování a otázek, na které odpověděla každá tiskovka už před třemi lety, se tu dostanete i k zajímavým tématům a odpovědím, co nenajdete všude.
Je to povídání možná lehce obšírné, protože se nedrží jen nové desky Vážná hudba, ani jiného jednoho tématu, ale ani tak není rozplizlé, a to je fajn. Kato se tu postupně zamýšlí nad názory, nad odpověďmi, vlastní tvorbou i svojí cestou scénou. Nad tím, že nemá cenu, myslet na cenu. Myšleno tu okřídlenou hudební. Když jeden dělá novou desku a ona je přijata dobře. I třeba nad tím, jestli dělat věci stále podobně je vlastně správně: „Teďka nedávno jedna recenze končila ve smyslu, jakože dobrý, že je to Prago jak má bejt a všechno, ale na závěr autor vznesl dotaz, jestli to náhodou neznamená taky stárnutí. To mě zaujalo. Myslim si, že si musíme dát pozor, abychom to nedělali pořád zas až tak stejně. Album V barvách bylo takovej vejlet jinam a Vážná hudba začíná tam, kde skončil Dezorient express a možná mohla začít dál, takže jsem si z toho vzal ponaučení. Poslouchám názory – obzvlášť když dělám desku. Pouštím to spoustě lidí a hlavně ne těm od fochu, protože poslouchat to taky budou lidi, co nejsou od fochu. Cením si názorů, přemejšlim nad nima, když maj hlavu a patu.“
Pokud vás takový rozhovor zajímá, nejlépe uděláte,když si ho přečtete v původním znění s titulky ZDE:

Vrchol, hybrid hitů, ale i stárnutí a slepá ulička – recenze CD Vážná hudba na webu Kids And Heroes

2013_0819_kids_and_heroes_recenze_vazna_hudbaTakhle nějak to dopadne, když Kato – Doktor Slovo, Kandidát vět narazí po nějakém tom stejně otravném, jako neškodném bzučení muších vah na svojí váhovou kategorii za perem kritickým. Tak, jak se tématu Vážná hudba zhostil Johnny Násilník z punkáčskýho webu KidsAndHeroes.com se toho asi ještě nikdo před ním nezhostil.
Schválně mrkněte sami ZDE:

Prago (ne)drtí hitparády


Ten vztah je dlouhodobý. A vyrovnaný. Oboustraně. Prago Union hitparády nedrtí. A stejně tak hitparády nedrtí Prago Union. Přesto se tu a tam potkají. Toho času ve Velké sedmě – domácí hitparádě Rádia 1, kde svrchovaně vládnoucí skladbu „Klobouk dolu“ vystřídala píseň „Ona mi, tsunami“, toho času v hitpatrádě třetím týdnem, aktuálně na pozici číslo 7. Nebo překvapivě i v hitparádě Kiss Rádia Publikum, kde najdete také vztahový kousek, okořeněný špetkou kulinářské metafory – „Recept“, toho času hlídající dokonce flek stříbrný.
Pokud se krom pobaveného pousmání chcete třeba i podílet na prodloužení pobytu na žebříčku, můžete hlasovat. Rádio 1 / Velká sedma ZDE: a Kiss Rádio Publikum / Kissparáda TADY:

Zpátky na Zach (Plzeň, Zach’s Pub, 29.8.’13)

Je to takovej přirozenej koloběh a díky bohu, že se pořád točí. Stejně jako se za oknem střídaj roční období, střídaj se za oknem Žihadla koncertní sezóny. Je sice ještě poslední prázdninový víkend. Podle kalendáře ještě léto. Ale doba veder, fesťáků, bikin, orosených čel a chvil, kdy vám vlastní ego skáče po hlavě a dupe víc, než ty tisícovky lidí po pódiem… Ta doba se zase jednou loučí. Vracíme se do klubů. Vracíme se z mráčků na zem. Vracíme se do Zacha.
Není na tom nic smutnýho. Vůbec. Je to návrat na místo bohatýrského činu. Návrat na prkna, co dobře známe, ale stejně nás dokážou pokaždý znovu dostat. Čtvrtek 29. Srpna je divnej klid. Poprvé nám tu neprší a snad se ani nechystá. Klid před bouří? Že by? Ospalá nálada konce prázdnin se líně protahuje. Čas na nově vymalovaném dvoře u Zacha sice příjemně stojí, ale „Přijde dneska někdo? Co myslíš?“ To je ta otázka, která trápí mě. Upřímně říkám: „Myslím, že ne.“
Jinak všechno při starým. Jen nový číšník neví, kde jsou starý prakťáky. Přitom pod pódiem schovaný místní kousky, co dělal mistr nášlapných pastí na medvědy a jinou havěť, patří minimálně do technického muzea. Messier Tomesh zpívá. Ou je e. Už nám chybí jenom Lomítko a pak rovnou Chocholouška.
Stavidla času ale nakonec nápor nevydržela. Máme nazvučeno, vychutnáme si místní kulinářský festival pálení. Vynikající, jen na našince možná zbytečně moc pálení. Tolik, že možná bude pálit dvakrát. Gury svojí flákotu pro chlapa ani nestihne, rozdáme si kontrolních 5 a jde se na prkna. Zach už duní údery kopyt asi dvěstěpadesáti hlavého stáda, co si žádá své písničky.
Kato prvně otevře pusu, vydá hlásku (a pak hned hlášku). Žampyjon Saunt hrábne do strun, či klapek a kopne do bedny či bubnu a vydá tón. A je to venku. Euforická úleva přichází okamžitě. Tady v Plzni mezi domy sebou mlátí dobrá nálada od stěny ke stěně. Massive hučí do noci a vůbec nediskriminuje – ať je pecka zánovní nebo obstarožní, mechem obrůstající. Hučí ještě když po hodině a půl veselice musí končit.
Protože je potřeba, Kato pouští ještě pár pecek z gramců a je sám v zóně natolik, že si ani nevšimne, jak kolem proběhla policejní hodina a zvuk už se line jen z jeho odposlechu. Jó, v Plzni u Zacha to zase jednou stálo za hodně velkej mejdan.
Díky Karlovi za další pozvání a zápaďáckou pohostinnost. Díky Markovi za supr zvuk. Díky za fotky alá HajlíPártyPlzeň.cz (origo fotoreport ZDE:). A díky všem, co nás dorazili podpořit. Vypadalo to, že vás to bavilo minimálně stejně jako nás. Nezbývá, než doufat, že do roka a do dne, sejdeme se u Zacha zas.

Prááágo Čůůůryjo choreo na Rock For Churchill

Prago_Union_RFCH
Co dodat? Snad jen, že „tohle jsme fakt nečekali“ :) Festival Rock For Churchill ve Vroutku je magický místo. Před třema rokama tu vzniknul nápad na živou kapelu pro Pragofku a teď i první spontánní fan choreo. Ve varu. Co bude příště snad ani nedomýšlet…

« Newer Posts

Older Posts »