News
Prago Union a DJ Orion už tenhle čtvrtek 15.8. na koupališti Džbán
Už je to tady. Prago Union v Praze. Já to slyšel, von to řek’, šuškalo se vo tom nějakej pátek a tenhle čtvrtek už se to konečně stane. Legendary koupák Džbán po pár letech drolení někdy zhruba přesně v poločase rozkladu nabízí unikátní para show. Prago Union spolu s kapelou Champion Sound a after party s Orionem jako králem kol z oceli. Doraž pobejt, 15.8. koupaliště Džbán a bacha: koncert Prago Union začíná už v 9, protože okolo desátý musí skončit. Doraž včas! Bude nevídanej Řáholec. U ÍÍÍ.
Podrobnosti najdeš na FB události přímo ZDE:
Poctivý rap, to je Vážná hudba – recenze v TR
Další poctivá recenze na poctivě rapovou desku Vážná Hudba od Prago Union je venku. Poctivě na ní zamířil Milan Šefl a ona ho za odměnu zasáhla. Svá očekávání asi od desky měl ještě, než si jí pustil prvně, když Kata uvádí: „Kato, rapper s kšeftem v reklamce a s rýmy, které sedí, baví a od samožerství obvyklého v daném žánru směřují k plebejské reflexi reality.“
A deska ho, jak se zdá, nezklamala: „Po poetické odbočce V barvách, kde „přeměňoval světlo na rým“, se Kato na novince vrátil k úderným beatům a přiléhavým textům, které mají tendenci pracovat se společenskými tématy – sice ne v prvním plánu jako módní písničkáři typu Tomáše Kluse, ale taky málo pronikavě: jako kdyby se vršovický rapper politikou zabýval jen proto, že se to od něj čeká. Silnější je v jednotlivostech, v drobných, námětem sebezpytných a formálně precizních rýmech, které mu může každý textařský profík závidět.“ Ta da da ta tadá, českému hiphopu třikrát buď provolána sláva: „Hiphop po česku už dávno neznamená křeč a deklamace, vrcholní protagonisté scény mají na to stát se tím, čím byli folkoví muzikanti v minulých dekádách.“ Prago by měli být dokonce na čele „těch, co budou u toho“. Ale… „Chce to jen nerozptýlit talent v líbivosti a plytkostech. Chce to ještě víc přitvrdit…“
Celou recenzi si můžete přečíst v TR číslo 33.
Kato může přijít o titul desky roku jen v případě, že do konce prosince nahraje ještě nové album – 9/10 v recenzi CD Vážná Hudba na BBARAK.cz
Když je něco dobrý, tak si na to člověk nepočká rád, ale drtí ho to čekání alespoň o něco míň. Dezorient Express měl zpoždění celou pětiletku a že by si někdo stěžoval? V podobném duchu „protřepat, odležet, nemíchat“ pojal svojí recenzi nové desky Prago Union – Vážná Hudba i Mikro z BBARAK.cz. Netrvalo mu to sice pět let, ale 2 měsíce je u recenze taky hned vedle nekonečna. No, wau, je veliká pointa teď říct „ale to čekání stálo za to“?
Není. I tak je ale fajn číst recenzi od někoho, kdo si desku Vážná Hudba „neposlechl“, natož „neproskippoval“, ale „naposlouchal“, než o ní začal psát moudro. A teď tedy mimo jiné píše: „Vážná hudba má koule jako Mozart a přesto, že by ji měl nejdříve prověřit čas, já o ní tvrdím už teď, že je to klasika.“ a než opisovat, co že tedy Mikroprofesor napsal dále, bude lepší vás na tu recenzi s hodnocením 9/10 raději rovnou odkázat. Najdete ji přímo ZDE:
Ke mně čelem, k bouřce zády (Chaloupka, Žatec, 3.8.)
„Vedro jak v prdeli, místy apokalyptický bouřky.“ Skvělá předpověď počasí takhle cestou na koncik. To si pak jeden může hnedle zvesela pískat, aby mu ty kilometry auto polykalo radostně. Naše spojka Matheus je už na místě a hlásí: „hele, úplně v pohodě, tady nad náma je úplný voko a vůbec nic tu nehrozí.“ Kato s pohledem zkušeného velrybáře šíbruje blesky za okýnkem „to bude až někde v Německu, vždyť ani není slyšet hromy“.
Co není, může být. U Loun se roztrhlo nebe a na silnice jsme hnedle v pohodě, v pohodě, po kotníky ve vodě. Blesky šlehaj naprosto impozantně a malujou po nebi nervózní obrazce. Když flákne blíž, rozsvítí se okolo nás na moment, jako by bylo poledne. Zhruba v době kdy rozumujem na božský a meditační téma, se ozve vážně ohlušující bomba… Nad Německem to teda rozhodně nebylo. Asi 50 metrů vedle nás fláknul blesk. Během vteřiny. Tma, světlo, rána, tma a do ní gejzír jisker a zase tma a ticho. Wau.
Z lokální buřiny jsme za 5 minut venku do sucha, ale jako živelná demonstrace slušný, vážně slušný. Jsme v Žatci, lehce se protočíme na kruháčích, na třetí pokus vezmem „první doleva“, co byla až třetí doleva a jsme na místě. Atmosféra skvělá. Hladina alkoholu vyšší. Grilovačka v plným proudu. A na pódiu bosý Matheus rapuje kousky ze svojí desky Před prvním infarktem. A leje z něj tak, že by to mohlo nebýt o zemi, ale o něm. Naloží flow pro svý věrný a předá mikrofon místním hrdinům Retrospekt. Kluci jsou trochu nesví. Některý pecky daj jen se zavřenejma očima. Ale jak by je měli dávat, když veranda Chaloupky řve jak vyprodaná Maracaná?
Je před jednou a na holení jdou Prago Pyčo. K ochutnání přivezly ze všech soudků. Nejvíc je třeba se pochlubit čerstvým matrem z CD Vážná hudba, ale to neznamená, že by snad nebyly k mání odleželý starší kousky.
Těžko říct, kam zmizelo to „voko“, o kterým povídal Matheus. Asi po hodině konciku z něj odkápla tak tunová slza a kapala nepřetržitě asi půl hodiny s monzunovou intenzitou. (situační hláška večera: „tak a teď by mohl Kato dát „Vodopády“, co?“) Z nebohého okapu jel gejzír pod tlakem hasičský stříkačky. Prago Union ale nepřeruší ani běsnění živlů, ani zoufalý zvukař, zakrývající plachtami zdroj zvuku i své obživy. Buřina za chvilku přestala a v euforické náladě mohl mejdan dorazit až do svojí konečné. Jen ta grilovačka v prochcaným grilu měla utrum.
Díky Žatci za support, bez ohledu na hromy a blesky, díky Vencovi za pozvání, Matheusovi a Retrospekt za předskok, Wavezzovi a Magičovi za pokec a třeba za rok zase. A pokud byste chtěli mrknout na pár fotek, najdete je třeba na PhatBeatz.cz přímo ZDE:
Deska roku chce svůj čas – hodnocení 95% v recenzi CD Vážná Hudba na ItNeverEnds.cz
Tak vyšla další recenze na novou desku Prago Union – Vážná Hudba. Na tom by asi nebylo samo o sobě nic až tak zvláštního. Kdyby? Kdyby to nebylo na webu, který má v žánrovém popisku napsáno „punk-rock/hardcore/metalcore“. Bez ohledu na žánry se ale Jonash do recenze pustil. Začal vítězným obloukem velmi ze široka. Prásknul na sebe, že v dětství zbožňoval Chaozz a Depha zvláště (za jeho lyrics a barvu hlasu). A pak se postupně přes historii Prago Union – od založení, přes vydání HDP a Dezorientu, co ho chytili za srdce. Přes V barvách, co ho nechalo v klidu, konečně dostává po spirále až k hlavnímu tématu – desce Vážná Hudba.
I u ní opakuje stejný postup. Pomalinký nástup, nové vody testuje nesměle palečkem u nohy. A skáče do ní po hlavě až na desátý poslech. A pak už si jen rochní jak hroch. Možná je Jonash občas zbytečně popisný a vypisovat skladby jednu po druhé není až tak nezbytné, ale to v procesu dochází i jemu a vše vlastně spěje k závěrečnému ortelu: „Jestli jste ještě desku neslyšeli, pusťte si ji. Ale ne jednou, ani dvakrát. Nejméně pětkrát. Nebo desetkrát. Užijete si ji pak určitě více. Jak jsem zmiňoval v úvodu: chce to čas. Čas na to si ji poslechnout, ale zároveň čas na to ji vnímat. Není to hudba, kterou byste, alespoň ze začátku, měli mít puštěnou jen někde v pozadí, potichu, při dělání jiné činnosti. Každopádně: ač jsme hlavně punk-rock/hardcore/metalcorový web a já z valné většiny poslouchám právě tyto žánry, tak Vážná hudba je pro mě jasným adeptem na DESKU ROKU. Pokud Kato nepřekročil stín úspěchu druhé řadovky Dezorient Express, tak jej přinejmenším zcela zakryl.“
Jonashi díky. Jestli vám to vychází podobně nebo úplně jinak nejlépe zjistíte, když si recenzi přečtete celou – ZDE: