News
Prago přeskočili další, vyšší laťku – plné hodnocení CD Vážná Hudba v recenzi na iREPORT.cz
Tak hurá. Viktor Mašát je chodící důkaz toho, že i ve „velkém“ a „zavedeném“ médiu může být redaktor, co se nestal „sochou běžícího muže“ a desku, na kterou se chystá napsat recenzi, nejdříve naposlouchá a nechá působit a svůj díl napíše teprve když čas uzraje. Měsíc a půl po vydání je celkem dost, ale když si jeden tu recenzi čte, to čekání se vyplatilo.
Viktor Mašát desku Vážná Hudba nepitvá, i když by si o to kolekce Katových pecek s pracovním názvem Katologie možná taky říkala, ale po povrchu neklouže už vůbec. Viktor Mašát pro vás nesepsal nudný elaborát referátového typu na 10 stran, ale na rozumném počtu znaků se mu daří čtivým způsobem novou desku vystihovat. Kloboučku pro texty: „Že jsou texty opět o třídu jinde než zbytek naší scény, krásně ilustrují ty skladby, jež rapper věnuje svým věčným trablům. Těžko najdete někoho jiného, kdo ve své písni potřetí vypráví zase ten samý příběh, ty stejné přítěže a přesto to opět podá jinak, najde nová slovní spojení a „mnohasmysly“ tak, aby to do sebe perfektně zapadalo. Posun je znát i v občasném zabroušení do filozofičtějších témat, jež dříve neměly takový prostor.“ přibyl i klobouček pro muziku: „Zlepšení je cítit i po hudební stránce. U Katových beatů je znát progres i snaha naslouchat muzikantům v kapele. Do party jejich tvořitelů přibyl silný hráč – Ondřej Žatkuliak, zvukový mistr a jeden z prvních, kdo se v našich končinách snažili o živý hip-hop. Vrcholem této spolupráce je duel beatů v skladbě „Kramle“, kterážto je díky autorství obou rozdělena do dvou různorodých celků. Přitom budování atmosféry v hudební složce je, pakliže máte silné a posluchačsky náročné texty, nesmírně důležité. Nebylo-li by hravé hudby, upadl by mozek do monotónnosti a těžko by dokázal vnímat básnické obraty, jež jsou Katovi vlastní.“ A výsledek? Výsledkem je, tadada ta ta dá, plné hodnocení 7/7. Wau.
Jak sedne tahle recenze vám nejlépe zjistíte, když si jí celou přečtete přímo ZDE:
Nátěr přemocný (Mighty Sounds, Tábor, 21.7.2013)
Rovnou z Battle Kings. Tak se řítíme na Mighty Sounds. Jinýmy slovy: ráno se budíme v Rýmařově, urychleným tempem opouštíme kvadrant, abychom o slabé čtyři hoďky později neměli v Praze čas vyměnit ani fusekle, musí stačit přezout vozový park a na palubě Žihadla i s mrtvolným Champion Soundem nabrat kurz Letiště Čapí dvůr. TEĎ.
Na parádním fesťáku Mighty Sounds už jsme jednou hráli. Jsou to dva roky, co jsme se v autě sázeli „přiletí dneska po nás nějaký pivo?“. A? Nepřiletělo. Bylo to skvělý. Když se vracíme na místo činu, mrazení z očekávání nečekaného nás ale šimrá v zádech všechny stejně. „No co, je to přece alternativní fesťák, ne?“ No, to zase je a Prago Union snad taky, todlencto, alternativní. Ale když pominu partu sluníčkových žažamanů, spojuje tu většinu kapel jedno: N Á T Ě R. Pragofka jde popsat spoustou slov, ale „nátěr“ by u ní na fesťáku, kam na skejtu přijedou i Suicidal Tendencies vzbuzoval spíš soucit, než úsměv.
No nic, jsme tu. Počasí parádní. Vedro jak kráva. Jestli jste chtěli někdy vědět, jaký to je, když létaj pečený holubi do huby, měli jste být v neděli 21.7. v Táboře na Mighty. Tady se to děje. Jsme na fesťáku, kde jsou všichni trochu punkáči. Jsme na fesťáku, kde jsou všichni totální profíci. To jen kdybyste snad mysleli, že by se to mohlo vylučovat. Máme ty nejhezčí backstage karty ze všech, ale stihneme jen pozdravy s El Boogiem, co tu fellí s rodinkou + rozdělit kupóny na obžerství a žížu a místo obhlídky místních skvělých stánků (sorry, ale tak báječnou kombinaci festivalovýho cateringu prostě nemají nikde) už jdeme tahat, stavět, zvučit. Máme hotovo před termínem a čekáme, až nás Míra pustí na značky, co znamenají rap.
17:50 „Prago Pyčo, Mighty Sounds jak se máte?“ zavelí Bob Kosmo a můžeme jít na to. Nálada je báječná. Srandovní sledovat, jak lidi stojí přesně do trojúhelníku stínu, co na ně hází naše stage Jan Hus. Kdyby chtěli házet oni na nás, třeba bobek, mohli stín ulovit jinde. Sešli se ale tady a houpou se do rytmu, poctivě řvou nejen refrén… Mighty Sounds massive reaguje i na novinky z desky Vážná Hudba… My tu nejsme omylem, tyhle skvělý lidi s ušima i dušema otevřenýma, to jsou i naši lidi. A když po posledním kousku křičí sborově snad 2 minuty (a schválně zkuste někdy změřit, jak dlouho lidi vydrží po koncertě křičet, aby vám došlo, jaký výkon jsou 2 minuty PO koncertě!) „ještě jednu, ještě jednu“. Bylo by to jasný i tomu, kdo snad dosud pochyboval. Přidat nemůžem, ale moc vám děkujem. Tohle byl nátěr po našem a jsme moc rádi, že se líbil.
Potem zbrocený, lehce unavený a vyšťavený, ale přešťastný se můžeme poplácat po zádech, nastrouhat čýdr a konečně vyrazit na tu obhlídku. Důchodci za životní jistoty se dnes nekonaj a Mighty chceme vychutnat do slova a do dna. Jako částečně metlou odkojený těžce zceníme headlineující upřímňáky Suicidal Tendencies, kterým to stále neuvěřitelně tlačí. Pohladíme žaludeční stěnu nejednou pochutinou, rozdáme pár výprasků ve fotbálku, zahoupeme se na rodinný revival od Ky-Maniho Marleyovic a naložený ve vlastní euforické šťávě můžeme v jednu razit směr Stověžatá. Mighty Sounds – the real.
Moc děkujeme Jakubovi s Filipem za pozvání a už druhou možnost na tomhle skvělým fesťáku zahrát. Díky Mírovi, Markétě, Vendulce a Mighty teamu za servis par excelence. Díky vynikající Mighty Sounds massive publiku za support v tom vedru. A díky Vojtovi Floriánovi a Matějovi Hoškovi za skvělý fotky. No a snad se ještě vidíme, protože Mighty je fakt ultra přemocnej nátěr!
Atmo, rytmo a vedro ve Štatlu (Brno, Fléda, 20.6.2013)
Čestný člen 1. Rap Clubu Pragofka a zasloužilý lovec snímků Pernik si občas dává na čas. Většinou fotí na film. Než to vyvolá, nejeden změní přeliv na „stříbrný vítr“. Když to vyvolá, visí mu to na lustru jak mucholapka. Většinou ale to čekání stojí za to. Občas taky fotí na dižital, ale světe div se, až na tu mucholapku je ten proces vlastně podobnej. Když hodíš bulvu na následujících pár snímků z uvařené Flédy, možná si taky řekneš, že to čekání stálo za to, no ne?
Popravil nás Kato – rozhovor na Ventilacemagazin.cz
S rozhovorama je to možná trochu jako s muzikou. Samozřejmě existuje dělení na „starý“ a „nový“, ale mnohem důležitější je na „dobrý“ a „blbý“. A nějaká úměra mezi tím, tu nemyslím, že by už někdo objevil. Důkazem budiž třeba rozhovor s Katem na webu Ventilacemagazin.cz. Nevzniklnul po nějakém velkolepém stadionovém triumfu, ale komorním konciku v indiánském klubu Ojai v Letňanech. Úspěšně se mu dařilo maskovat stopy a unikat naší pozornosti. Celý 4 měsíce „starej“ už si tam takhle zahnívá. Našli jsme ho dneska a přesto se zdá mnohem zajímavější, než všechny rozhovory k aktuální desce Vážná Hudba. I kdyby se postavili do pozoru a do jedný lajny, nedali by tohle. Jestli jich totiž většina zoufalecky vrávorá jak v kramflecích na ledu a klouže po povrchu, kterej ani neškrábnou, tohle je óda na potápění do hlubin zákoutí paná Katokomby.
Takže hlubokej nádech a pojď mi ZDE:
Klip Rockin‘ At The Lobby Bar jest zde
Koho naladil včerejší grandiózní trailer, má tady hlavní chod, včetně oblohy. Monkey Business ft. Vladimir 518, Orion & Kato – „Rockin‘ At The Lobby Bar“. Aneb konečně víte, jak Kato přišel o ty zuby. Jo a jak nakládá Alfonzo při tancovačce v chaloupce je malinko nátěr.