News

Proč je vážná muzika jenom Beethoven, když my to bereme úplně stejně vážně – rozhovor s Katem na CoreMusic.cz

Že mají Prago Union přesah za hranice hiphopu a že nějaké žánrové hranice a škatulky v jejich případě vlastně ani nejsou, to se ví. Rozhovor na serveru CoreMusic.cz tedy není nějakým šokem, ale jen střípkem, co vlastně jen perfektně zapadá do mozaiky.
Není od věci si alespoň jednou za čas vydat ven z hiphopové ulity a podívat se, jak to působí zvenčí. Redaktor Gumi tady s Katem projede všechno. No, ne že by se o všeobjímající téma „všechno“ nesnažili jinde, ale tentokrát výsledek přesto působí jinak. Čeká vás výlet od Katovi historie v Chaozzu a velkých vášní, co tehdy pláli: „Dneska už nikdo nebere hudbu tak osobně, jako tomu tenkrát. Tenkrát třeba hitparáda Eso vzbuzovala takový emoce, že si nedokážu představit, že by dneska vzbudil něčí klip na youtubu takovej humbuk“. Projede jeho prehistorii v punkové kapele Mauzoleum, ale zajímají ho i zákony a pravidla současné hiphopové scény, nová deska Vážná hudba „Proč je vážná muzika jenom Beethoven, když my to bereme úplně stejně vážně. I když každá prdel se musí brát vážně a navíc už jsme taky klasika“. Až po společensky politická témata.
Rozhodně to ale není další rozhovor podle jednoho kopyta, to ale ostatně posuďte nejlépe sami. Přečíst si ho můžete přímo ZDE:

Hip hop sám o sobě je furt dost mladej na to, aby se vědělo, kdy skončit – rozhovor s Katem na BBARAK.cz

Na BBARAK.cz vyšel zatím nejdelší rozhovor s Katem od vydání desky Vážná hudba. Jak se dá čekat, je tedy o „všem“. Od Skuply přes HDP po Vážnou hudbu a případnou hereckou kariéru nebo věšení mikrofonu na hřebík, míchání desky, zvuk, zuby, psaní o muzice… Zkrátka pod více jak dvaceti otázkami najdete ve více jak dvaceti odpovědích těch informací vážně celkem dost.
Stačí mrknout SEM:

Prago Union utopení v moři slov – recenze na Rádio Wave

Na stránkách Rádia Wave vyšla další recenze na desku Prago Union – Vážná hudba, do které se tentokráte pustil uznávaný hudební publicista s obdivuhodným, žánry překračujícím přehledem – Karl Veselý.
Desce nic nedaroval, žádná protekce „za zásluhy“ se nekoná, poslouchal uchem kritickým. A co zjistil? Že je to na něj především moc slov. Přehršle slov, ve kterých se topí a desku si musí dávkovat. Na druhou stranu je to ale asi zjevně jediná vada na kráse, kterou jí vytkl: „Někdy je lepší tracky dávkovat po jednom, maximálně po dvou – neutopíte se v nich a zjistíte, že to, co Kato říká. dává smysl a že svoje témata zpracovává s tak originální poetikou, že mu může závidět prakticky kdokoliv z domácího popu od rapperů po písničkáře. Čímž chci říct, že autoři jako Tomáš Klus nebo Richard Krajčo by i pro ty nejslabší verše z Katova repertoáru nejspíš vraždili. Katova imaginace utržená z řetězu je ale zároveň i jeho největší slabinou.“ Což je vlastně hodně kontroverzní kompliment.
Pokud si chcete zatím asi nejzajímavější recenzi na desku Vážná hudba přečíst celou, najdete ji ZDE:

Prago mají bronz v prodejní hitparádě

No, tak ona už jen ta kombinace pojmů „Prago Union“ a „IFPI – oficiální prodejní hitparáda“ zní legračně. Když se člověk koukne na absolutní počty nosičů, co takhle mezitýdně mění svého majitele, už ani necukají koutky, protože to už člověk dávno puká v křečích smíchu, ale… Ale pořád je to jedno z mála objektivních měřítek zájmu. V čase bídných prodejů mají prodeje bídné všichni a když je tedy nová deska Vážná hudba od Prago Union týden po vydání 1. v iTunes a 3. v prodeji fyzických nosičů, zdá se, že o ní je zájem a že se asi líbí. Skvělá zpráva. Když je navíc před Prago dvojka Black Sabbath a Jaromír Nohavica, který navíc svoje stříbro uhájil před Pragofkou o pouhé 3 kousky CD a na Lucku Vondráčkovou zbyla už jen medaile bramborová, má ten bronz svojí hodnotu. Tak určitě. Kluci do toho dali srdíčko a šli štěstíčku naproti :)
Aktuální pořadí Top 50 podle IFPI si jinak můžete prohlédnout ZDE:

Duna v Brně (Fléda, Brno, 20.6.2013)

Ne, to není překlep. Ve čtvrtek 20. Června nebyla v Brně nuda. Bylo tam vedro. Říkejme tomu výheň. Vedro jak v pekle. Vedro jak v prdeli. Říkejte tomu, jak chcete, každopádně vedro naprosto nesnesitelný. Jestli tohle nebylo počasí, při kterým sepsal Frank Herbert svůj master piece, muselo mu být vážně velmi podobný.
Zkuste si schválně někdy jet D1 pěkně od Nuseláku do Brníčka v Žihadle, kde jede klimoška jen vepředu a důchodci za životní jistoty halekají a hůlkami mávají, že okýnka je potřeba otevřít na plný koule sotva se do tý pojízdný trouby naložíte. Jedete 200 kiláků, máte mraženou nohu, protože vepředu pan Klíma jede, máte totálně vyhučenou palici, protože otevřené okénko ve 130 km/h zpívá celkem naléhavou a velmi tklivou píseň a do toho smaží slunce tak, že můžete dělat na kapotě volský voka klidně za jízdy.
Kolik byste v tomhle rozpoložení čekali lidí na brněnském křtu Vážné hudby? Jindy optimistický Radimo zlomeně hořekuje „Tam nebude prostě nikdo, tak to je. Maximálně 150 lidí, víc tomu nedávám.“ Že se zbytek party o svoje tipy raději ani nedělí, to snad netřeba ani říkat. Nálada na bodu varu. Přímo bojovná. Bojovná tak, že Maro s Katem se s ní raději perou sami ve vlaku v naivní naději na klimatizovaný vagon 1.třídy.
Když dorazíme na plac, je to fajnový. Slabší jedinci rovnou odpadají a řítí se na sofa v backstagi, třesouc se jak drahý pes. Zbytek stojí frontu u lednice v šatně, kde vyrovnávají teplotní deficit. Bez prdele.
Čas zase jednou na nikoho nečekal, ale Brno si počkalo na svůj čas. Ani tentokrát nás v tom Brno nenechalo. A zase se můžem radovat, že se lidi sešli, do rytmu se zhoupli a nikam nešli. Naše velbloudí karavana se s nepřízní podmínek i osudu popasovala se ctí. V Radimově mocném plnofousu by si sice toho času libovala klidně i želva vodní. Gury se zdál, že tvar lidského těla drží jen díky triku a kšiltovce, jinak by se byl býval odpařil a zmizel spolu s panem Mráčkem někde na mráčku a Mejrou doplňoval tekutiny tak vehementním koukáním do lahve s Jamesonem, že byl zase silně pod mráček. Watcha se „jen“ důstojně potil a vlahý Kato za toho vlahého čtvrtečního večera vypadal jak vyvolávač deště, model indoor. Když vám k tomu ale příjemně zaplněná Fléda řve v ústrety texty všech pecek a ty z nového brusu umí snad líp, než jejich vážený autor, jde to všechno líp.
Brno hard core má pokřtěno. Byl to zase jednou poctivej nátěr, vidíme se 7.11. na Melodce. Díky Ondrovi s Alanem za pozvání a servis, díky Vojtovi Hanákovi za skvělý fotky a hlavně: díky vám všem, co jste v tomhle vážně těžce šíleným teplotním rozmaru dorazili bez ohledu na hrozící minimálně kikiris. To se zuby cení.