News

Bob must go on

Nic netrvá věčně. Ani El Boogie Man na bicích Prago Union Champion Soundu. Byly to krásný 3 roky. Úplná krasojízda. Pády a ponorky. Vrcholy a euforie. Vyprodaný kluby, fesťáky, haly. Smradlavý díry a nemoc. Lucerna. Kemp. Pohoda. Pragofka. IBE. Juste Debout. Diamond D… Viděli jsme spolu svět. Splnili si všechny sny, co jsme mohli mít. I víc. I tak je dneska na čase předat paličky jak štafetový kolík a dál pokračovat každý svojí cestou.
Bobini tu byl od začátku. Na prvním dvoj koncertu Prago s kapelou v LMB 16. a 18.11.2010 si Kato ještě ani pořádně nepamatoval, jak se jeho kapela jmenuje. „To je Bob, udělejte pořádnej bordel pro Boba.“ ale hlásil spolehlivě. Bez Bobskiho už to nikdy nebude stejný. Odchází s ním rytmika. Odchází s ním charizma. Fousy. Úsměv. Černokněžnický tajemno. Pyžmo člověčiny. Hodnej zlobivej kluk. Ale netřeba věšet hlavu. Netřeba slzu ronit. Nikdo přeci neumřel. Něco končí, jen aby začalo něco jiného. El Boogie Man neprošel bez povšimnutí. Zanechal otisk. Nám v kapele se vryl pod kůži. A jeho odkaz v Prago Union bude věčnej. Na nové desce PU – Vážná hudba hraje zrovna jeho beat pod jedním z lyrických vrcholů desky – peckou “Kdo z koho“. „Nejde o tebe, o něj ani o mě. Vlastně jde o nás. Velký finále je neustále blízko. Pro každýho máme v srdci prázdný místo. Tvůj boj jak zaplníš ho.“ Třeba tedy konec El Boogie bubeníka v Champion Soundu znamená jen zrození El Boogie beatmakera, kdo ví?
Bobski, bylo nám ctí. Budeš nám chybět. Ať se ti daří. Máme pro tebe v srdci prázdný místo a určitě se ještě potkáme. Prááágo Čůůůryjo!

S novými Prago Union je to vážné…

Ne, vážně… Je to na spadnutí. Tak se raději něčeho držte, protože pro Vás máme, nejenom termín (16.6.2013), ale i cover a tracklist nadcházejícího alba Prago Union – Vážná Hudba.
Kdo zná Prago, ví, že tak vážné to zase nebude. Alespoň tedy s tou hudbou. Kato dělá, co může, aby si uchoval smysl pro humor, i když tam venku je to léčebna na vycházce.
Vážná Hudba je soundtrack těch dvou let, které uplynou od vydání zatím posledního nosiče Prago Union – V Barvách. Po této koncepční odbočce, kdy si Prago krátili čas experimentováním s pastelkami, zatímco jezdili křížem krážem po Česku, Slovensku i jinde, ale nastal čas dostát svým slovům a vrátit se hlavou do oblak. Takový byl plán a výsledek budete mít co nevidět ve svých rukou.
Na novém albu napočítáte celkem 21 skladeb, z nichž jste mohli slyšet akorát před rokem vypuštěný „Rolák“ a částečně i pecku „Naodpis“, který si zahrál spolu s Katem v jeho hereckém debutu ve filmu Čistá Práce, ačkoli pod názvem „Den Zúčtování“ a v remixu WWW. Jinak je rozsáhlá stopáž Vážné Hudby polem veskrze neoraným, zato zase Prago jako poleno, o tom žádná. Většinu produkce obstaral standardně „z nouze“ sám Kato, jak by řekl, avšak zdatně mu zasekundovali i parťák na stagei i ve studiu DJ Maro nebo Ondřej Žatkuljak či australský producent M-Phazes, patřící k momentálně nejvyhledávanějším beat-makerům rapového podzemí s pracemi pro jména jako Masta Ace & EdO.G, M.O.P., Talib Kweli, Erick Sermon apod. Jeden beat vysekl dokonce El Boogie – bubeník Champion Sound – doprovodné živé kapely Prago Union, jejíž ostatní členové si na Vážné Hudbě také provětrali svůj „vercajk“. To ostatně přišel, již tradičně, učinit i Yarda Helešic se svou kytarou a již méně tradičně Matěj Ruppert se svým hlasem a Roman Holý se svými mašinkami… Zapomenout nesmíme ani na zpěvačku Deni.
Kdo čekal seznam hostů tlustý jako Zlaté Stránky, bude si muset ještě chvíli počkat anebo se muset poohlédnout po nějaké té kompilaci. Tohle je totiž nová deska Prago Union a tady, jak víme, diktuje hudba, nic jiného. Ani Kato. Vážně.

PRAGO UNION – VÁŽNÁ HUDBA (Strojovna / EMI, 2013)
1. „Jessli Dovolíte…“
2. „Naodpis“
3. „Rapvi3m“
4. „Spíš Ne“
5. „Beat Navíc I“
6. „Kata-Rze“
7. „Recept“
8. „Situace (Sekerou Okna Neumyješ)“
9. „Klobouk Dolu“
10. „G.P.S. (Gde’Pa’Si)“
11. „Maro-Tse-Tung“
12. „Ona Mi, Tsunami“
13. „Taková Doba“
14. „Záložka“
15. „Kramle“
16. „Beat Navíc II“
17. „Konec Stop“
18. „Rolák“
19. „Kdo Z Koho“
20. „Beat Navíc III“
21. „Otázky?“

Čest souboru je nám nadevše (Karvinský Majáles, 8.5.2013)

Byl další podvečer, osmý Máj. Osmý Máj, dalšího Madžálesu čas, ozvěny čtyřiceti litrů člověka v Brně ještě v nás. Teď už ale Vzducholoď letí na trase z Brna do Karviný. Trasu známe výborně. Stovky kiláků asfaltu a betonu. Tu a tam panorámata. Všade díry. Počasí je fajn, před Ostravou se ale zdá, že se chystá srážka se stěnou z vody. Nad Metan City hrozí mraky jak tři vykřičníky z jednoho blbýho loga. To nevypadá nejlépe.
Jít ze sucha do roztrženýho nebe se odehraje na padesátimetrovým sprintu našeho Sprintera. Mlhovky. V pohodě, po pneu kotníky ve vodě. Spíš loď, než vzducho. Dobrý dva kiláky uprostřed monzunovýho chcance to vypadá, že plán na dnešní open air koncik je vážně veliká utopie. A jestli jsme si libovali, že se nás klika s dobrým počasím drží, jak hovno košile, že se nás tahle klika právě pustila… Po každým chcanci vyjde znovu sluníčko, a tenhle chcanec zabral pár minut. Živly se vytloukly, atmosféra se nabila energií a vypadá to na epický závěr.
Šikmou věž v Karviné už jsme viděli, ale parádní areál s lodičkama v parku Boženy Němcové za dne můžeme vychutnat až teď. Co loni v noci vypadalo jak blata, ve kterých se utopil dům rodu Usherů, je přes den úplná romantikovic zátoka. Vygradovaná partou čerstvých káčátek, co bezradně hledá mámu u vstupu do backstage. Krása taková, že Maro potřebuje umotat mocnýho a čučet do rybníka.
Všechno je to paráda, lehnout si na záda. Jen o den předtím jsme viděli na akci se stejným názvem o pár set kiláku vedle 40 tisíc. Dneska zatím tak 400 kousků. Neva. Jak se chystá Prago Anyjon, začínají se i lidi scházet. Pome. Máme hodinku na to, obrátit si přítomné na svojí stranu. Daří se to první skladbou. Karviná cení, se cení. Když po posledním kousku Bobíni okamžitě odbíhá s půjčenou hajtkou, dá si jen malý kroužek, jak si obecenstvo žádá víc a Pragofka musí zpět na scénu, co znamená svět.
Jedna výzva pokořena a už tu čeká další. Místní beton vzývá hru v balón a domorodci v barvách Baníku Karviná hází rukavici. Čest souboru je nám nadevše. Prágo Čůryjo svádí výškově i skills velice nerovný souboj statečně a se lví zarputilostí hledají maximální tepovou frekvenci na hranici kouslé pumpy. BJ Adamski překvapuje nekompromisní trojkou. Mejrou James odhazuje svůj širák v dál a pak už si dělá striktní muskulatůrou prostor pod košem a doskakuje i dopichuje jako by zítřka nebylo. Affro Iverson klame pupkem, překvapuje cross over driblingem a smrtící rukou… Přes všechny parády a pokusy o ně nám soupeř sází alley hoopy, jako by se nechumelilo. Naším jediným štěstím je démon alkohol a fakt, že sport a alkohol není nejlepší kombo ani pro profíky. Když vás někdo vidí trojmo, neví koho bránit. Tomu a životnímu nasazení vděčíme za to, že odcházíme se vztyčenou hlavou a nedostali jsme pytel.
V Karviný tedy výhry až nevýhry na všech frontách a nekonec velice příjemnej mejdan, po kterým se rozbitý na atom vracíme na pozici do Stověžatý. Díky Danovi za pozvání, fandům za fanděním a místňákům za hru v balón. Veliký to bylo a díky za to.

Zapomenutý desky a odchod do slunce (Náchodská Prima sezona, 4.5., Club Bazzen)

Občas se posere i to poslední, od čeho by člověk takovouhle krásu čekal. Když už naložíte mozkomíšně roztroušenou posádku a povede se vám změnit kvadrant a přejet do Náchoda. V kufru máte všechno, co potřebujete. Všechny tašky jsou na svém místě. A stejně ještě není vyhráno. To ještě stále zbývá prostor pro to, aby taškám chyběl obsah. Když nechybí in ear, na místě jsou gramce ve sjízdném stavu. Najde se Serato i kabely, nemocný MacBook funguje, jehly mají ostrost i zvuk… Ještě pořád můžou chybět Serato desky. A jestli jste už někdy ve chvíli, kdy má začít koncert, zkoušeli shánět tento tovar ve městě Náchod, víte, že je to oříšek. Pokud ne, řeknu vám bez natahování, že to je mission impossible.
Naštěstí DJ Mejrou je technologicky zdatný mládenec, co se nebojí výzev. Prago Union je kapela, co se nezvdává a rukavice házené zásadně, ale zásadně sbírá. A fanoušci Pragofky by své obblíbené kapele odpustili asi úplně všechno. Že chybí nějaké Serato desky? Pche. Prkotina :)
Náchodský Bazzen tedy navzdory technickým potížím, co nebyly na vašem přijímači, vlhne nadšením. Krom notování Prago klasik, které zlidověly budí povyk i Kato slib věrným hordám, že právě dnes dokončil novou desku Prago Union – Vážná hudba a příště už se tedy uvidíme a uslyšíme s novým matrošem. Lidi to beztak berou. Kdyby nad ránem v Náchodě svítilo žblunce, všichni bychom do něj, držíc se za ruce, společně odešli.
Zbývá poděkovat za pozvání Jindrovi za pozvání, Štěpánovi Landovi za pěkný fotky a vám všem, co jste dorazili podpořit za to, že nejste pecky, co s pocitem „srdcařů“ sedí natruc doma.

Přelet 2013, část 1 a 3 (Pražský Majáles, Stromovka – Red Bull Tour Bus, 30.4.)

8:30 „V kolik jsi říkal, že to máš dneska vstávat?“ Teď, kurva. Život nestojí za nic, když se musí brzo vstávat a žije se jak Jaroslav Foglar – v poklusu.
Koupelna. V kuchyni místo snídaně stihnu aspoň zamávat a už nakopávám Vzducholoď a letím pro dvojku Rejdymou, Pernik. Je po desátý, hladinu cukru doplňujeme v obdivuhodně zásobené večerce u zkušebny. Doráží Watcha i Mrakofka, naložíme, vyrážíme. Zbytek má být za 30 minut ve Stromovce.
„Ty krávo!“ Těžko se vzmůžem na něco jinýho, když s padlejma bradama zíráme na soundsystem Funktion One, co tu postavili chlapíci od Vice Audio. To vypadá jak spící Sentinel Prime z Transformers. Jako UFO. Jako kulisa z Hvězdnejch Válek… Jak že se jmenuje místní šéf? Jedi. Jo, tak to vlastně sedí. Ono „vypadá“, to je jedna věc. Ale ono to hlavně hraje! To tlačí jak buldozer. Přední brázdy asi dneska budou mít lehce naklepaný bůček a natržený jatýrko, až tu partičky na Red Bull Tour Busu vezmou za buben, to zase jo.
Ještě není 12 a už jsme tu takřka komplet a můžeme jakožto první akt místního Madžáles mecheche začít s luxusem dlouhé stavby a zvukovky šplhat na střechu. Rozjezd je pomalejší, drátování náměsíčnější, jak se vše teprve dostává do provozních obrátek. Čas letí a najednou už bychom měli hrát, ale furt nejsme ready. Před branami nečeká nepřítel, ale tisíce přátel. Je 13:05 když Bobski prvně udeří navostro a můžem, Prago Pyčo.
Lidi se chytají okamžitě. Festivalový set nemá prostor na prostoje ani vatovou výplň, jede se na dřeň a publikum to cení. Odpoledne začalo sotva před hodinou, ale to náladě vůbec nic neubírá. Lidi si jedou to svý, kapela si jede to svý. Všichni si jedou to samý tmavý. Je to paráda. Je těsně před druhou, dostáváme signál „padla“ a padáme. Dolu z Red Bull Tour Busu, do Vzducholodě a směrem na Čarodějáles. Dnešní trojboj začal fajn, jen aby tak taky pokračoval…

…Čarodějáles necháme za zadníma dveřma Vzducholodi. Ve spěchu polykáme překvapení Čarodějálesového šéfkuchaře a pak už polykáme jen dalších 200 kiláků na trati k domovu. Klika se nás drží jako hovno košile. Žádná dopravní komplikace se nekoná a dnešní kompilace 3 konciků bude nejspíš za chvilku komplet. Cestou volá Mário, parta už je na místě, teď už se snad nepodělá nic.
Před desátou jsme zpátky ve Stromovce. Tma, lehce prší. Že by ale atmoška byla nějaká ponurá? Že by se scenérie ponořila do horrorových kulis anglických blat? Do lehkýho bláta možná, ale jinak jsou lidi ve varu a zatímco na hlavní scéně spisovná čeština Richarda Krajča pomalu končí pyrotechnické vystoupení kapely Kryštof, hordy lidu se hrnou před Red Bull Tour Bus, aby jukli na kombo Majk Spirit + Champion Sound livě band. Dráteníkům se bohužel nepovedlo nažhavit na provozní teplotu ani při poslední kapele večera. A krom vzduchu při té vysoké procentuelní vlhkosti začínaj lehoulince téct i nervy. Nicméně, dobrá věc se daří, nový človek Majk Spirit přichází na střechu Red Bull Tour Busu a obří publikum mu zobe z ruky od první pecky. Nedá se říct, že od první do poslední, je znát, že zdrojem muziky číslo jedna je dnes youtube, ale jakmile dá něco známějšího, letí ruce nahoru jako by ukazovali meteorický roj nebo „Hviezdy“. Připojí se i Cigo, aby bylo jasné, že H16 je ta „Legendárna“ krů a Grimaso na výletě si stranou jen tak dabuje do rytmu, bez potřeby luskat prsty ve světle ramp a křepčit u toho jak Puff Daddy.
Kvůli skluzu na začátku se bohužel nedostane na pecku „Hip Hop“, ale i tak je halas mocný a všichni se můžu spokojeně rozejít domů. My ze střechy autobusu můžeme ještě na chvilku využít pohostinnosti RBusu, probrat rapový moudra, volný styly. Ale pak se i my odebíráme na topolskiho a pak rovnou do věčných lovišť. Uteklo to sice rychle, ale trojáček je teda zápřah jak hovado, nou daut.
Díky Michalovi za pozvání, díky Jediovi za Red Bull Tour Bus, díky Evě za vzorovou pohostinost, díky Vice Audio za mocný soundsystem, díky Patrikovi za všechno a díky samozřejmě všem těm, co pod Red Bull Tour Busem dělali tu skvělou atmošku bez ohledu na hodinu nebo počasí. Vidíme se možná zase za rok.
A tady pár fotek alá Lukyn: