News
Hip hop hraný livě – rozhovor s Radimem v Krutonu na Rádiu Wave
Těsně před „velkým koncertem Prago Union v malé Lucerně“ si Mary C pozvala Radima – kapelníka Livě Bandu aka Champion Soundu do svého pořadu Kruton na Rádiu Wave, aby ho trochu proklepla.
Nešlo ale úplně o řízky ani o test znalostí. Šlo jednak o zmiňovaný koncert Pragofky 15.Listopadu v LMB, který v tu dobu definitivně odhazoval roušku tajemství a prozrazoval jména hostů – Dědek a Krotitelé dechů, stejně jako speciální projekce od Lunchmeat.cz. Ale šlo taky o všechny další projekty, ve kterých má Radimo prsty, ságo a přísnou flétnu – tedy deska s Madame Pepper, hraní s Hey!Zeusem, jejich projekt Obba Supa…
Pěkný článek o tom všem si přečtete na stránkách Rádia Wave, který si všiml i zajímavé shody okolností, že na letošního 15.11. by se jednou mohlo vzpomínat jako na „ten“ den pro domácí hip hop s živýma kapelama. Během jediného večera totiž po Praze hráli Prago s Žampyjonem v Lucerně, Oliver Lowe s kapelou Bitosti v Crossu, Erika Fečová křtila v Retru svojí desku s částí party Private Collective – a světe div se, všude bylo plno. Celý článek si přečtete ZDE:
A pokud si chcete díl Krutonu s hostujícím Radimem poslechnout, můžete přímo tady:
Kruton ft. Radimo by Kruton on Mixcloud
Skalní Prago fans číslo 18
Tuhle pravidelně nepravidelnou rubriku jsme poslední dobou pravidelně flákali, jenže tento víkend už jí ignorovat nešlo.
Nejdřív jsme přijeli do klubu Calypsso ve městě Lysá nad Labem a tam potkali v první brázdě trojku radicals – jedno podepsaný triko s jednorožcem a 2 x domácí výroba. Jednou Prago Pyčo a jednou Kato na hrad. Kato se usmál, moc vtipný mu to prý nepřišlo, ale v době prezidentských kampaní a zuřícího sčítání a odčítání hlasů to je náhodou slogan velmi aktuální, co?
Totální lekcí byl ale sobotní Litvínov. Nejdřív přišel týpek v triku Rigor Mortiz, trochu to přehnal s alku-hellem, ale jinak si ssebou přinesl na podpis kompletní diskografii Prago. Slušný. Holky měly trika vlastní výroby promáklý tak, že vypadaly pomalu líp jak ty, co prodáváme my :) A šlo do tuhýho. Týpek vsadil na motiv s vypsanými členy Prago Union Livě Bandu a když už jsme si mysleli, že nás nemůže překvapit vůbec nic, tak se zul… Boty Prago domácí výroby jsem ještě neviděl, nenapadlo by mě, že se do nich někdo pustí, natož že by to mohl někdo takhle promáknout. Ale od toho je Litvínov, aby vás překvapil. Hustý, ne?
Ocelové město (Ponorka, Litvínov, 24.11.2012)
Litvínov za tmy je zážitek. I pro ty z nás, co to tu dobře znají a trefit sem, je pro ně, jak vyjetý koleje a co teprve pro ten zbytek? Kamkoliv jsme vyrazili s kapelou a míjeli obří fabriky a industriální zóny, ze kterejch nám padali brady, tam místní rodák Mrakofka jen pobaveně mávnul rukou „to je úplný hovno“. Když přijíždíme v sobotu 24.11. do Litvínova, tak ho chápem… Oproti tomuhle to všechno bylo úplný hovno. Jediný, co nechápem je, že tuhle chemičku mezi Mostem a Litvínovem už dávno nekoupil Halyvůd a všechny postapokaliptický lejna se netočí právě tady. Roboty ovládaná věznice? Těžební stanice na Marsu? Terminátor 5? Propletenec trubek bez zjevného významu krom vizuálního ohromení diváka? Záleží jen na vaší fantazii, protože co přesně se tady děje, asi stejně neví nikdo a Julek Verneovic by to zcenil nepochybně.
Jedeme trochu pozdě a pořadatel Eda začíná znít v telefonu lehce nesvůj „hele, přijedete dneska nebo ne?“ Jasně, že jo. Po Affrově orientačně nesmyslném manůvru, kdy si spletl Louny s Chomutovem, se akorát osádka sekla na úseku okolo Slanýho Lotouše, kterým jen na cestě „tam“ projela nakonec třikrát, a tak to halt trvá o něco déle. Nasátý atmoškou a smradem jsme ale konečně tu. Vyvěšte prapory, zase jednou jupí do světa.
Jakkoliv jsme byli varováni šéfem „je to děsně malinký“, je klub Ponorka parádní prostor a rozměrově tak akorát. Navíc zvukař s řídítkama pod nosem je frajer a na vše připravenej praktik (mixpult přikrytej bublinkovou fólií – prevenci proti polití pivem i s půlitrovým skleněným obalem jsem ještě neviděl) a dřevěný parket elektrizuje natěšeností. Není to náhoda, Litvínov zůstával jedním z mála fleků, kde Pragofka po vydání desky Dezorient Express na svém triumfálním tažení krajinou nehrála ještě ani jedinkrát.
Předkapelu jsme bohužel nestihli. Samozvaného konferenciéra večera a spontánní beatboxovou sérku zase bohužel ano. Představte si někoho, kdo naservíruje nejhorší frees, co jste v životě slyšeli „raz, dva, tři, čtyři, pět, my jsme z Prahy 5“ stylem „pět kilo sekaný“. Hladový dav navíc viděl, že chopit se majku je vlastně v kůlně a tak tu máme prvního beatboxera, trpícího totální arytmií. Nevadí mu, že pod ním jede na plný koule „Slam“ od Onyx, jeho do rytmu nenahodí stejně nic… Po jemné místní tortůře ale už Marowski zapojil svůj mišpult a Prago Union můžou konečně začít.
Parket se plní do posledního fleku, ruce letěj nahoru, aniž by je k tomu Kato musel hecovat a zbytek večera může vstoupit do legend. Nejen že lidi pařili a řvali jako by zítřka nebylo. Ale level zažrání do týhle kapely jako maj místňáci, co si maluje nehty Prago Union, vyrábí svoje vlastní trika a dokonce i boty? To jste opravdu nikde jinde zažít nemohli.
Podpisy, fotky, ale hlavně seriózní partie u fotbálku a někdy okolo čtvrtý ráno můžeme už počtvrtý projet Slaný Lotouš na cestě domů. Díky Edovi za odvahu, nervy, pozvání a přístup. Díky vám všem, co jste dorazili za nezapomenutelnej večer, díky skalní partě za to, že je skalní a díky Fodiga Arts za pěkný fotky. Vidíme se dřív jak za deset let. U ÍÍÍ.
Prago Pyčo v Metancity (Barrák, 10.11.2012)
Jestli bysme snad za náš rozšafný pokřik Prago Pyčo mohli přes pyču taky obratem dostat, navíc za hlaholu dalšího lidového popěvku „pražské kurvi“ (to měkké i na konci je zásadní!), tak je to v Ostravě. Pravda ale je, že se to nestalo ještě nikdy a nečekáme to ani když se sem přesouváme v sobotu 10.11.
Klub Barrák… Když vydáváte 9 let časopis skoro stejného názvu, nevnímejte to jako znamení. Cestou z Litomyšle se stavíme na výbornou chálečku v Olomouci v parádním prostoru Jazz Tibet Clubu a protože jsme parta náměsíčná, přijíždíme na místo určení s lehkým zpožděním, i když jsme na přesun měli celej den. Wolfganga můžeme nechat zaslouženě odpočívat, máme totiž precizní lidskou navigaci „Všichni víme, kde to je, viděli jsme ten banner minule“ jde volně přeložit do češtiny jako „půl hodiny se motejte centrem Ostravy jako bludný Holanďan, až dojedete kousek od Marley k podivnému stavení s hudebninami bez vývěsního štítu“. Právě tady totiž Bobski zavelí „tady to je“. Není úplně jasný, jestli povelu věří on sám. Je ale naprosto jasný, že nikdo ostatní rozhodně ne a tak zbytek osádky hledá halucinogenní brouky, co mu zjevně někdo nasypal do pití… Jenže ten kluk má pravdu. Rozlouskne dokonce i místního Ježka v kleci aneb jak se dostat do zamčeného nákladního výtahu, co jede jen když držíte tlačítko vašeho patra a můžeme stěhovat.
Klub Barrák je prý zavedené místo hlavně co se týče těžký metly a příbuzných žánrů. To dosvědčuje i výzdoba plakáty nejrůznějších hudebních těles, kde je povinností pentagram, Mayský kalendář, obrácený kříž, rohatej, lebzna, fotka otroků v postrojích, kterými by nepohrdnul ani šampion mezi Aljašskými Malamuty, či nejrůznější variace na tyhle témata. Venku opravdu není žádná cedule „pozor klub“, ale místní prý ví. Tak uvidíme. V poklidu stavíme, zvučíme, probereme s Ecce Homo slam dunky alá Vince Carter a jestli jsou nejlepší basketový dresy Champion, když nemají nášivky a můžeme jít pomalu na věc.
Klub se utěšeně plní. Během večerní vycházky ale zjistíme nepříjemnou shodu okolností. Zdá se, že všechny zajímavé akce tohoto podzimu se v Ostravě konají zrovna v sobotu 10.11. Alespoň co se našeho oboru týče. V okruhu do jednoho kilometru je totiž nejen koncik Prago Union + Livě Band s Ecce Homo, ale taky křest jednoho riderského videa a oslava narozek kapely Safari, kde se snad sešla většina místních hiphopových patriotů… Výborně. Mezitím už ale pěškochodem dorazila i naše rychlá spojka z Prahy – Kato a Maro a tak jdeme na to, bez ohledu na cokoliv.
Těžko říct, jak by to bývalo bylo vypadalo, nebýt onoho akčního křížení, protože tady je to skvělý a publikum pumpuje velice poctivě. Pragofka to tu pálí na prach skoro dvě hodiny a bodujou jak nestárnoucí šlágry alá „Verbální atentát“, tak zánovní matro jako „PPS“ nebo „Některé otázky už si prostě nekladu“. V rozjařené veselici se navíc může pokračovat i když Kato a spol zmizí v backstagi a pódium zaberou kluci z Vysočiny – Ecce Homo, co jako důkaz věrohodnosti nabízí brambory, které pěstuje jejich bubeník. A třeba říct, že za několik konciků, co jsme s nimi odehráli, to kluci celkem zásadně rozšlapali. A že nás asi čeká něco podobného v plánovaném basketovém mači.
Spolu s kapelou zmizela do backstage snad půlka místního publika, balí se noha, hoří stromy a všem podobným náležitostem bratření je učiněno za dost a nad ránem se konečně přesouváme na lóže králů – do hotelu Metropol. Tady na vás dýchne totální atmo. A kdybyste měli snad smysly otupělé a nedokázali to ocenit, dýchne na vás alespoň 80s naftalín ze skříně a 90s můvíčko s Michael J. Foxem v tývce s obrazem v barvě duhového přelivu.
Ráno se ještě jednou vracíme na místo činu – nabrat naše cajky, naházet do Žihadla a hurá směr domovina. Přes pyču jsme zase nedostali a naopak, byl to zase jednou OstraVAR! Díky Marcelovi a Michalovi jak za pozvání, tak za příkladně profi přístup, to jako fakt! Díky všem, co dorazili na Řáholec a díky Pajulce za fotky. U ÍÍÍ.
2. část konciku Prago v LMB na videu od AlternativaTV
Kus koncertu Prago Union z 15.11. v Lucerna Music Baru, jak ho z balkónu natočila pozorná kamera Alternativa TV číslo 2. Tentokrát jde o blok prostřední, s kapelou Champion Sound, počínaje peckou „Hip Hop“ a konče písní „Procházka parkem“. Kolik videí ještě bude následovat, těžko říct, ale minimálně jedno s Dědkem a dechovou sekcí Krotitelé dechů snad určitě.
Dnešní část sleduj zde: