News

Romantika ve Stromovce (Majáles, Stromovka, 4.5.)

Majáles ve Stromovce v Praze byla výzva s velkým V. 7 stagí, akce jak kráva s velkým K a protože náš kapelník Rejdymou se večer chystá za kanál, hrajeme na Red Bull Tourbus stagi jako první kapela. No, tak to by taky mohl být průser s velkým P.
Bez ohledu na šuškandu, co nás předchází přicházíme včas. Tak včas, že ještě nejedou akreditace. Tak včas, že ještě o hodinu dřív, než je předepsaná hodina před zvukovkou. Red Bull Tourbus je parádní, ale prostor na jeho střeše je o dost menší, než nejmenší rozměr pódia, co píšem na pěkný PDFko našeho stage plánu… Škatulata hejbejte se a jsme ready.
3 hodiny v pátek není úplně prime time, ale podobně jako třeba loni na United Islands se zase přesvědčujem, že Praha svojí Prago partu ve štychu nenechá. Máme narváno jak kdyby sem ty lidi přišli jen na nás. Díky vám. Hodina na střeše uteče jako by nic. Dokonce takovým fofrem, že ani nestihnem zahrát „Verbální atentát“. Bylo to ale i tak skoro dokonalý.
Parádní počasí, parádní publikum, spousta lidí v tričkách Prago Union zpívá refrén „Hey!“. Úplná romantika. A nepřipadej si jako rocková hvězda, když máš autobus jak Bon Jovi. Skvělý. Díky všem, co nás dorazili podpořit. Díky Honzovi za Tourbus, díky Evě za servis, díky Michalovi za pozvání a díky Teri za supr fotky. Madžáles pro realitu.

Šelmy na prvním letošním open airu (Ústecký Majáles, Letní kino, 25.4.)

První open air roku 2012, to je pane výzva a plán dne. V Ústí jsem zatím hráli vždycky buď v Circusu nebo U Vraku na fesťáku Skillz. Jak vypadá místní Letní kino nemáme nejmenší tušení.
Každý jsme si asi představil něco trochu jinýho, ale myslím, že ani kdyby se ty naše představy poskládali a sečetli, takhle majestátní amfityjátr by z toho nevzniknul. Prostor jak hovado obrovitánskej se střechou jak kdyby odřízli roh stadionu Anfield Road a převezli ho z Lívrpůlu rovnou do Ústí. Ještě než stihnem zavřít pusu, říká nám Majkl: „teď to plný není, ale loni tu bylo na Michala Davida 6.500 lidí“… No, co na to říct? Ne každej holt umí házet oslnivý prasátka do každýho koutku tohohle krásnýho místa, rozhazovat Céčka a pampit do kraudu Decibely lásky. O o o.
Jdem omrknout zbytek. Týpci tu kravěj a chození na laně už je asi nerajcuje dost, tak na něm skáčou. Parta kolařů se bez bázně a hany rakví v místním závodu ÚL-LET 2012 a nutno dodat, že jedou ve vážně velkým úletu, včetně holek – velkej respekt. A do toho se tu prohání spousta namalovanejch a navlečenejch lidí. Potkáte tu zebru, potkáte tu žirafu i lecjakou neidentifikvatelnou potvoru, jasnej prim ale hrajou šelmy kočkovitý. Předváděj se a lísaj… Žádnej div, že exemplář s názvem Levhart Obláčkový v dámském provedení nakonec vyhrál první cenu.
Obří jeviště, obří hlediště a denní světlo – to není zrovna Katova oblíbená kombinace. I tak si ale získává místní, jak o závod se stahující publikum na svojí stranu během prvních dvou skladeb. A pak už mu zobou s ruky, bez ohledu na to, jestli jde o skalní fandy s vlastním dizikem trika Dezorient Express nebo řadové návštěvníky Madžálesu.
Po intermezzu s fotbálkem, pizzou a semifinále Ligy Mistrů pak ještě totálně narvaná áftr párty v klubu Doma s Prago DJs a i když nás nechce Ústí pustit, musíme domů spát.
Ústí dík, byl to var. Díky Majkovi za pozvání, Markétě a Jakubovi za servis a vidíme se možná ještě do prázdnin.

Fotky z celého Majálesu a kolařského klání ÚL-LET 2012 najdete na stránkách Párty Ústí ZDE, ZDE a ZDE:

Zápletka ve Zlíně (Majáles Zlín, Golem, 30.4.)

Zlín, Zlín, Zlín, ZZZZlín, zase ZZZZlín… Já nic, to je intro, co nám vyskrečoval DJ Premier. Takže zase Bota. Počasí parádní. Daj se dělat volský voka na obrubníku. Standard chodník se mění na lepivou past na mamuty. Pookřávající královny koloběžky „oblečený / neoblečený“ jsou pastí úplně na vše.
Je 10, ulepený, ale šťastný, že jsme tu. Nejsem si jist, že jsme na správný straně dveří, oddělující backstage a sál. Na tý naší je totiž víc narváno a osazentsvo je volnějších mravů než z druhé strany kliky… Stačí několik táců s výborným vege cateringem a několik dobře chlazených Red Bullů a vše se jeví v pořádku. Discoballs zatím rozehrávají svojí koncertní divočinu a sluncem vysáté publikum vyrovnává pitný režim a plní bazén pod jevištěm.
Je dlouho před koncertem a na pozici jsme komplet. Koncert s kapelou skoro po měsíci, zdá se, spěje k úplnému happy endu a odchodu rovnou do slunce. Navíc konečně máme Golem úplně narvanej. No aby ale věci nevypadli z rovnováhy, vybírá si daň únava. Krom dedikovaného kotle tu máme sofistikované posluchače, co nedávají koncerty jinak, než v pozici bradu drbajícího mudrce a když skladba skončí váhavě a odměřeně sofistikovaně zatleskají. Kotel a specialisty doplňuje na plný klub standardní zombie bál. Ve Verbálu si nicméně publikum zahraje hru na odpovídačku, holky: „áááá, to je Kato“ a chlápci něco jako „já bych se na to“ a když Kato podruhé a definitivně odchází a s ním i rýmů plnej baťoh, dělají přítomní bordelem Zlínu čest, všechna čest. Místo slunce odcházíme zpět do prořídlé a projedené a propité šatny, vyměňujeme si dojmy a zážitky. Když konečně házíme ucho na místní palandy, pak s tím, že domů vyrazíme ráno, ať stihnem políbit ženy a netrávíme prvního Máje tady…
Zápletka v nadpisu není náhodou. Tady se nám dosud přímočará story lehoulince šmodrchá. Klíče od žihadla nedopatřením putují po ose Českých Drah v noci směr Prága. Tudíž úterní budíček obstará info, že jsme pěkně v perdéli. Když přeskočím zbytečné výrazy vlakem tam a tuhle, kapalné nervy osiřelé části osádky naložené ve vlastní šťávě nebo sraz halekajících komunistických důchodců v parčíku, pak rozuzlení přichází v 5 hodin odpoledne, kdy do Zlína dorazí usměvavý Tibor a jeho parta. S kytarou, kombem a naším klíčem. Po skvělém konciku tedy nakonec i všechno dobře dopadlo.
Děkujeme všem fandům, co se v tom vedru dokázali udržet při smyslecha vydrželi až do našeho konciku, díky Martinovi Thořovi za pozvání, Evě a klubu Golem za perfektní servis, Tiborovi za klíč a poslední, ale rozhodně ne nejmenší poděkování patří Len Odstrčilové, co nám poslala fotky. Zlíne dík.