News

(ne)Výchovný koncert (DK Vsetín, 14.4.)

Dům Kultury Vsetín. Co tam čekat? Zasedačku? Zatuchlý odér minulého režimu? Moly ve skříních s rudejma sakama? Nebude to jak „výchovný koncert“ vážně nudný hudby na základce?…
Bez ohledu na to, co jsme čekali, nás ve Vsetíně čeká něco úplně jinýho. Velmi příjemnej prostor s perfektním zázemím a pěkným pódiem. Prostor, který není klasická kulturáková hala, určená původně na sportovně rétorickou disciplínu „křik proslovu do dálky“ a následný „potlesk na čas“. Dům kultury je příjemnější klub, než většina klubů, kam jezdíme. V DK Vsetín nikdo nebrečí nad starejma časama, natož aby je snad vydával za dobrý časy. V DK Vsetín používaj hlavu, před sloupy jsou stupínky, na které si může vylézt kdo chce předvést tanec, nebo je vzrůstu „Paklíč“ a jinak by na pódium neviděl. To totiž kapelu vyvyšuje jen tolik, aby jí dobře viděl běžně rostlý smrtelník, ale nijak ji nevyvyšuje, je spíš jak třídní stupínek, než klasické vysokánské pódium a jen tak podtrhuje familierní atmo.
Co tedy koncik? Paráda. Některý kusy se sice odvázali víc, než bylo potřeba stylem „podej prst, sežeru ruku a budu chtít víc“. Krom tahání za Kata jak v dobách Chaozzu si po poslání Jamesona do publika začala část publika chodit k Marovi dolévat pohár jak do sámošky, ale jinak krut. Publikum podporovalo Kata s Marem celý koncert a neopustilo je ani když dávali novou pecku „Spíš ne“ na třetí pokus. A když se vyskákali na „Verbální atentát“ a zjihli pozitivním závěrem „Hey!“, mohlo se vyrazit na tour de fotbálek. A jestli nezemřeli, hrajou tam fotbálek dodnes.
Díky FNTMovi za skvělej support, díky paní Hennelové a DK Vsetín za pozvání a „do puntíku“ servis. Doufám, že se ještě uvidíme.

A jen trochu mudrování na závěr, protože jsme tohle moudro v několika drobných obměnách poslouchali teď několikrát za sebou. Pokud se počítám mezi fandy nějaký skupiny, je fajn jí to dát najevo. Jak? Třeba tím, že přijdu na její koncert. Nechat po někom vzkazovat, že bych býval byl dorazil, byl-li by ale býval koncert uspořádán na jiném místě, v jiném klubu a v jiný čas… Pokud jste fandové klubů, je vše v pořádku a choďte do svých oblíbených na COKOLIV, co tam bude, ale nevzkazujte nic kapelám, protože jste fandové klubů, ne kapel. Pokud jste fandové kapel, choďte na KAPELY a nevymlouvejte se na kluby (tohle je moc kulturák, tamto je moc diskotéka, tamto moc díra, tohle zase příliš posh), zvlášť pokud „ty blbý“ zvou vaší údajně oblíbenou kapelu. Pak je totiž poměrně vysoká šance, že zas tak blbý nebudou, ne? Navíc vaše oblíbená kapela přijede tam, kam jí promotér pozve a „ty dobrý“ kluby vždy nejsou ty, kdo se ozve vaší oblíbené kapele. Howg.

Si děláš kozy? (Park Club, Břeclav, Pátek 13.4.’12)

Břeclav, to si děláš kozy? Jak neuvěřitelně vám zní tenhle obraz: první řada jen buchty, co se líbaj, třou se o sebe jako by trpěli nesnesitelným svrběním, vrtěj olbřímím rodinným dědictvím po mámě a do toho ŘVOU texty. Ne slova z refrénů a nejlepší zajeby. Texty, CELÝ. To vše na koncertu Prago Union. Zní to neuvěřitelně? To asi proto, že Břeclav JE neuvěřitelná. Neuvěřitelně ve varu. A nezastaví to ani mikrofon, co houká jak sovy mazutu. Zdar. Jestli tu hrajem druhej rok po sobě na pátek 13. a dopadne to ve smolnej datum takhle, ani nechci domejšlet, jak by tu dopadlo datum „normální“. Co tu dáváte do vody, to netuším, ale nebuďte hamouni a pošlete to dál.
Zdravíme Maniho, co si tu s náma dal koncert číslo 24, děkujeme Martinovi a Park Clubu za pozvání a zacházení. Děkujem šéfkuchaři, co uklohnil Marovi žabí stehýnka, aby mu nekručelo, ale kvákalo v břiše a zase za rok na pátek 13., snad konečně i s kapelou.