News

Vitajte bratři! (Košice, Tabačka Kulturfabrik, 15.12.’11)

„Milý deníčku, dneska to bude jízda.“ řekl jsem si, když mi ve čtvrtek 15.Prosince ve 3:30 ráno zvonil budík. O hodinu později už Žihadlo s nápisem KISS na zadních dveřích brzdí u zkušebny. Radimo před několika hodinami křtil gulášem CD MC Gey a Fatte. Na blbosti jako spánek nebo alespoň mhouření oka tedy nebyl čas. Odjezd je v 5:00 a světe div se, jsme tu načas a komplet, včetně bicyklisty Kata. Krom síly a jeho mávání nás provází i noví The Roots. Ještě na Jižáku nabrat důchodce Tomáše aka Mistra zvuku a Žihadlo může začít polykat kilometry.
D1 jedeme na autopilota. Ve chvílích volna si říkám, že bychom mohli na vedlejšák vydat autoatlas děr na týhle tepně, kterou brázdíme skoro každý víkend. První zastávka rovná se snídaně. „Smrděj tu chcanky“ pochválí saund man ochotu paní za pultem otevřít nám celé 3 minuty před ofiko otvíračkou své království. Demokratickou silou většiny objednáváme míchaná vejce na všechny způsoby a v motorestu ze skanzenu dob dávno minulých se kocháme vymožeností wifiny. Průměr nás nezajímá, jede extrém. AraabMUZIK sada z Waršavy. Protipól jistí Laco Majster Slova, Ice & Czera a Seňor Ka pu čí nó óó.
Brno, Slováč, Tatry, vybydlená zahrádkářská kolonie se satelitem. 16:00 a po 700 kilometrech, 11-ti hodinách, s kručícím žaludkem a hladovým okem na palubce Žihadla jsme konečně na místě. Naivní vize, že se stihnem ještě minimálně ubytovat a snad i najíst, bere s náměsíčnou partou a přeochotným majitelem lokálního bistra s nekonečným menu, brzy za své. Se zpoceným čelem stíháme 17:00 a zvukovku. Mistr kol z oceli vyhlíží mistra zkroceného mikrofonu na nádru. Zbitý jak toulavý psi zpět na místě činu. Stačí ale vytahat krámy a dotrmácet se do backstage. Královský catering a plakát Prago s nápisem „Vitajte bratři!“ a všechno je jasný. Některý místa prostě stojej za jakýkoliv trmácení a Tabačka v Košicích stojí v týhle frontě na hodně předních pozicích. To je nám jasný a ještě nemáme ani pořádně nazvučíno.
Otvírá se v osm. Ještě před devátou je v klubu 9 lidí. Všichni se znaj jménem. Je to místní zvukař a kapela. Předprodej něco přes kilo. Zůstali doma s chřipkou, lupenem a lupénkou? Maro s Katem pouštěj bomby do zdí, o který se nikdo neopírá. Studenej pot. Co se děje? Výkladní skříň merche alá Prago a do ní zírá prázdno. Kde sou? Tichá pošta. Před klubem PREJ postává nepočetný hlouček. Kde kurva sou?
21:15 „Máme tu novou fintu na lidi. Řekneme jim, že začínáme brzo a pak začneme později, aby se rychle nahrnuli.“ Supr. Jednomu by se už málem kousla pumpa, že přejel, co se dalo, kvůli zátahu. Místní finta ale funguje. Tabačka se plní jak pod tlakem. Než Mrak s Watchou hrábnou do strun, Radimo zaduje, Maro škrábne, Bobski do toho třískne a Kato zahlaholí „Košice, pyčo“, je plno. Co se děje pak, je jak záchvat tropické horečky uprostřed Prosince. Vzpomínky se trochu slévají v jednu velkou barevnou hudbu. Sada, co trvá skoro dvě hodiny a pumpuje klubem energii. Kdy zažijete, že jak o život paří celý klub, ale nejvíc místní produkční? Nejdál. Nejvýstižnější je tweet z následného rána: „Aký bol včerajší koncert @PragoUnion + Live band v Košickej @tabacka / Kulturfabrik ? Pyramidálne velké šialenstvo jak The Roots made in CZ!“ A to byl čtvrtek, přátelé. Jo a jen aby to zaznělo, Prago se s ?uestlovem a spol určitě nesrovnávají. Smysly nás nešálí a chodíme nohama po zemi, ale publikum z Tabačky by klidně mohlo vyzvat na clash jakejkoliv crowd. Atmo z kategorie snů.
Košice, tohle bylo kurva mišté! Sorry za tu drzost, jestli jsme o tom jen na chvilinku zapochybovali. Díky Lukášovi, Saše, Robovi a Filipovi, děláte to skvěle. Díky jednomu z nejsrdečnějších davů, co kdy stál pod pódiem Prago Čůryjo a díky za fotky, co nahodil Mišo_O na 90BPM.sk. Ty sleduj přímo ZDE:
Košice, Košice, do roka a do dne se musíme vidět znovu.

Poslední výstřel (A-Club, Slavičín, 26.12.2011)

Fotky toho umí dost, protože zvěčnit okamžik, protékající mezi prsty není zrovna málo. Umí vám něco připomenout, uchovat, ale pokud jste tu situaci nezažili, tak pokud není lovec snímků eso v oboru, tak úplně vás tam nevemou.
Až si tedy budete proklikávat následující obrázky alá Sayko, možná vám to tak nepřijde. Řeknete si „hm“ nebo „docela dobrý“, „další koncik a celkem plnej“. Jaká jízda to ale na Štěpána v A-Clubu ve Slavičíně byla, to se nedozvíte. Napětí a touhu pařit, co elektrizovala ve vzduchu od samýho začátku asi neucejtíte. Stejně jako na vás jen těžko dejchne odhodlání prokalit peníze, co nechala pod stromečkem v obálce babička. V nozdrách vás nepolechtá pižmo když alfasamice v červeném na samý úvod ovládne parket a rozjede svůj námluvní tanec. Nebude vás pálit ruka, když vás Mrak cestou ne pódium prosí o prosplesknutí na kuráž. Neucejtíte odér backstage, když Boogiemu „vlezl do panáku brouk“. Nebudete popadat dech, když se budete snažit držet krok se skákajícím Katem, co propotil za jeden konc dvě trika. Neprožijete tu euforku posledního koncertu roku s kapelou, co objela všechno, co se dalo i nedalo a na samej závěr narvala klub a zvlášť v některých případech nasadila i vlastní nástroje… Uvidíte jen solidně plnej koncik se solidní atmoškou, pár zombies, propocený trika, troje kozy v první brázdě… A když i to stojí za to, jaký to asi muselo bejt na místě? Pangalaktický.
Slavičíne, poklona. Tohle bylo vážně veliký, díky moc. Díky Kossákovi za pozvání i zkušenej servis na úrovni, za supr zvuk, za fotky a hlavně: ještě jednou díky za ten famózní support. Rok 2011 byl pro Prago Union Livě Band fakt jedna velká jízda, líp ale tahle jízda snad ani skončit nemohla.

Kdo by neměl dost, další zajímavý fotoreport nafotil Aleshisko přímo ZDE:

Den předtím (Apollo 13, Prostějov, 23.12.2011)

Strávit ještě ráno Štědrého dne skoro tři kila od baráku nezní v kapele plné ženáčů jako ten nejlepší nápad. Ne, zní to tak blbě, že už jen máloco by mohlo znít hůř. Respektive znělo by, kdyby byla bývala nebyla řeč o Prago Union Livě Bandu a klubu Apollo13 v Prostějově. Kombinace PU + Míra + Malda + vrtule a bazén alá Apollo prostě musí zafungovat i o státním smutku den před Vánocema.
No, pravda je, že ke zmiňovaným okolnostem se přidali ještě dva trumfy, ultra oslizlý počasí a koncik TyNikdy v přilehlém Olmiku, o to větší dík a respekt všem, co příjemně zaplnili klub a posílali energii na pódium, ze kterého se jim to vracelo jak bumerang skoro dvě hodiny. Místní modelky se měli do čeho vyzývavě kroutit, jejich džís měnit na báru čedar za ohnivou vodu, místní tanečník electric boogie do čeho dávat poctivej vozembouch. Zkrátka: bylo to veliký a památku VH jsme snad koncikem uctili se ctí.
Zdravíme Maldu, jeho úsměv i stojánek z Merkura, zdravíme Míru Hasu a děkujem za pozvání i servis, zdravíme všechny, kdož dorazili a zapařili a zdravíme Petra Konšela, kterému děkujeme za fotky.